Největší rakousko-uherské porážky: Blamáž bitevní lodi Szent István

Szent István představoval v rámci c. a k. námořnictva jedinou bitevní loď, již zafinancovalo Zalitavsko (Uhry), a tak nesla jméno po prvním uherském křesťanském králi – svatém Štěpánovi. Do služby vstoupila 17. listopadu 1915 a v průběhu války se několikrát zúčastnila ostřelování italského pobřeží.

Koncem jara 1918 vyplula, aby společně se zbytkem loďstva prolomila dohodovou blokádu Otrantského průlivu. Szent István opustil přístav 9. června 1918 s hodinovým zpožděním, což nehrálo do karet komplikovanému plánu. Bitevní loď doprovázel torpédoborec Velebit a šest torpédovek. Uprostřed uskupení plul Szent István a formaci uzavírala jeho sesterská loď Tegetthoff. Zbylé lodě stejné třídy Viribus Unitis a Prinz Eugen vyrazily o onu hodinu dřív.

Kapitán Szent Istvánu se pokusil dohnat zpoždění, kvůli čemuž se začala přehřívat ložiska turbíny a loď musela zpomalit. Když námořníci havárii odstranili a opět se pokusili zrychlit, z komínů se vyvalil hustý kouř. Toho si všimli italští námořníci hlídkující se dvěma torpédovými čluny mezi chorvatskými ostrovy. Dvě plavidla pod velením kapitána Luigiho Rizza tam číhala na nepřátelské lodě a okamžitě vyplula za lákavou kořistí.

Italové nepozorovaně připluli na vzdálenost 300 metů od bitevních lodí a vypustili torpéda. Salva z prvního člunu minula Tegetthoff, ale pod čarou ponoru Szent Istvána explodovaly dva „smrtící doutníky“. Zatímco císařští námořníci se pokoušeli zmrzačený obrněnec zachránit, Italům se podařilo uniknout. Posádka Tegetthoffu se opakovaně pokoušela sesterskou loď odtáhnout, ale ta se nakonec naklonila na bok a převrátila. Po ztrátě jedné ze čtyř moderních bitevních lodí velení útok odvolalo a jádro flotily zůstalo v přístavech po zbytek války.