Nejagresivnější tvorové současnosti: Rohy, zuby a jed jako smrtící zbraně
Ačkoliv je agresivita mnoha druhů zvířat výrazně zveličována, někteří živočichové jsou skutečně velmi útoční. Představujeme pětici vysoce agresivních druhů obratlovců, které při setkání určitě není radno podceňovat
Dlouhán se zásobou jedu
Mezi nejagresivnější a přitom i nejnebezpečnější tvory nepochybně patří někteří jedovatí hadi. Jedním z nich je i mamba černá (Dendroaspis polylepis), vyskytující se v subsaharské Africe. S délkou kolem tří metrů (výjimečně až 4,5 metru) představuje druhého nejdelšího jedovatého hada na světě. Mamba se dokáže plazit rychlostí až 16 km/h, což odpovídá středně rychlému lidskému běhu. V případě ohrožení se stává vysoce agresivní a její prudký jed dokáže v poměrně krátkém čase usmrtit dospělého člověka. Had navíc útočí opakovaně a může tak do těla napadené osoby vpravit v krátkém čase velké dávky jedu. Naštěstí se nejedná o útočný druh, který by člověka jako cíl útoku sám vyhledával. Agresivním se stává jen v případě, že je ohrožen a zahnán do kouta.
Bleskurychlé trávení
Mamba černá se živí zejména ptáčaty a mláďaty savců, jako jsou hlodavci, netopýři, damani nebo kombovití primáti. Ačkoliv preferuje teplokrevnou kořist, občas si pochutná i na jiných hadech. Její výkonná trávicí soustava plně stráví kořist za pouhých osm až deset hodin. (foto: Shutterstock)
Zastraší i lvy
V Africe patří k nejagresivnějším zvířatům buvoli afričtí (nepřesně také „kaferští“, Syncerus caffer), kterým se někdy z toho důvodu přezdívá „černá smrt“. Právě tito sudokopytníci mají na svědomí velké procento útoků na člověka, které končí smrtí. Jsou totiž nepředvídatelní a často domnělého i skutečného nepřítele atakují nenadále a bez zjevné příčiny. Vzhledem k jejich mohutnosti a síle je takový útok vždy fatální hrozbou. Býci mohou mít v kohoutku kolem 170 centimetrů a váží téměř tunu, střetnutí s nimi je proto hrozbou i pro velké predátory. Býci svými mohutnými zatočenými rohy útočí v běhu na jakéhokoliv narušitele a zuřivě se pouští do soubojů se lvy, hyenami, levharty i člověkem. Výsledkem je často těžké zranění nebo i smrt napadeného.
Infekčním chorobám neutečou
Buvoli afričtí také velmi rychle běhají a umí dosáhnout rychlosti až 55 km/h. Největší nebezpečí pro jejich populace dnes představují zejména infekční choroby, které přenáší domácí skot, chovaný v oblastech jejich výskytu. (foto: Shutterstock)
Postrach s obří tlamou
Pokud je postrachem buvol, pak ještě mnohem obávanějším africkým zvířetem je hroch obojživelný (Hippopotamus amphibius). Tento obří sudokopytník je třetím největším suchozemským živočichem současného světa a velcí samci mohou vážit až 3 200 kilogramů. Vzhledem k jejich obřím zubům a mohutné tlamě je zřejmé, že agresivnímu hrochovi je dobré se obloukem vyhnout. Hroši jsou totiž vysoce teritoriální a zuřivě brání své území. Vůbec se neostýchají napadnout i dospělé lvy nebo krokodýly. Velké nebezpečí se skrývá v jejich možném podcenění – i když působí na souši těžkopádně, dokážou na krátkou vzdálenost vyvinout rychlost až 30 km/h a většinu lidí by tak dokázali snadno dohnat.
Staří jako lidé
Hroši se ve volné přírodě obvykle dožívají věku mezi 40 až 50 lety. Zatím rekordním jedincem, který se v zajetí (Mesker Park Zoo v americké Indianě) dožil dokonce 61 let, byla samička zvaná Donna. Ta uhynula v létě roku 2012. (foto: Shutterstock)
Vztekloun s tuhým kožichem
Mezi velmi agresivní savce patří také rosomák sibiřský (Gulo gulo). Vzhledem připomíná malého medvěda, ale ve skutečnosti patří mezi lasicovité šelmy (Mustelidae). Přestože váží nanejvýš kolem 30 kilogramů, silnými čelistmi, ostrými drápy a odolnou kůží i srstí je velmi dobře vybaven pro boj o potravu s většími predátory, jako jsou vlci nebo dokonce menší medvědi. Údajně byly pozorovány i případy, kdy rosomáci ulovili jeleny, ovce nebo losy. Dokážou také usmrtit velké zvíře, chycené do člověkem nastražené pasti. Obecně je eurasijský rosomák aktivnějším lovcem než jeho severoamerický příbuzný. Přednostně jsou rosomáci spíše mrchožrouty a kromě živočišné potravy se v malé míře a případech nouze mohou živit i rostlinnou potravou.
Wolverine a tlusté břicho
Český název této lasicovité šelmy (rosomák) může pocházet od finského označení rasva-maha, což znamená v doslovném překladu „tlusté břicho“. Podobně je tento tvor označován také ve východoslovanských jazycích, ale například i v Maďarštině (rozsomák nebo torkosborz). Pro fanoušky filmové ságy X-Men není bez zajímavosti jeho anglické označení Wolverine. (foto: Shutterstock)
Drtící čelisti
Některá agresivní zvířata se možná zpočátku nejeví nebezpečně, ale to rozhodně neplatí o největším plazovi současného světa, krokodýlu mořském (Crocodylus porosus). Tento až šest metrů dlouhý a až kolem 1 200 kg těžký obr je děsivý už na první pohled. A své pověsti skutečně dostojí, pokud mu k tomu dáte příležitost. Krokodýli mořští jsou v období námluv extrémně agresivní a útočí často bez příčiny na jakéhokoliv vetřelce, který se dostane do jejich teritoria. Nejmocnější zbraní tohoto plaza jsou čelisti, které se mohou sklapnout s extrémní silou a překousnou i kosti leckterého většího tvora. Byly zaznamenány i případy útoků na člověka, a to dokonce i na souši, kde krokodýl dokáže nešťastnou oběť na krátkou vzdálenost relativně rychle pronásledovat.
Nebezpečně rychlí ve vodě
Na souši jsou krokodýli mořští poměrně pomalí a neohrabaní, ale ve vodě se změní ve velmi zdatné plavce. Dokážou totiž plavat rychlostí 24 až 29 km/h, což je trojnásobek nejvyšší rychlosti lidských olympijských plavců. Běžně však plavou spíše rychlostí do 5 km/h. (foto: Shutterstock)
