Návštěvnice zimních krmítek: Sýkorky na loji
Následující řádky nejsou obskurním receptem na kulinářské zneužití malých a čiperných ptáčků, ale návodem, jak v zimě rozpoznat příslušníky početného národa sýkor, kteří horlivě navštěvují dobře zásobená krmítka
Sýkory se řadí do řádu pěvců (Passeriformes) a čeledi sýkorovití (Paridae), kam celosvětově patří šestačtyřicet druhů. Jedince tohoto čilého nárůdku pozoruji již desítky let a pohled do tajů jejich intimního života mi ještě nikdy nezevšedněl.
Sebevědomý všudybyl
Sýkora koňadra (Parus major) patří k nejběžnějším návštěvníkům krmítek. Je velká jako vrabec a velmi pohyblivá. Třpytivě černá hlavička se ostře odlišuje od bílých líček. Spodní strana tělíčka je žlutá s nápadně širokým černým břišním proužkem. Koňadry se ozývají jasným „pink“ nebo tázavým „si tuit?“. Pro jejich zpěv je charakteristický zvuk „cicibe“. Tato největší evropská sýkora je v České republice druhým nejpočetnějším kroužkovaným ptákem.
Koňadry jsou na krmítkách sebevědomé a dokážou vzdorovat „drzým“ vrabcům a zvonkům. Hnízdí v dutinách a vezmou zavděk budkami, jež jim nabídnou lidé. Svým dobrodincům se odvděčí sběrem hmyzu. Koňadry jsou stálými a částečně tažnými ptáky. V Česku se vyskytuje tři až šest milionů hnízdních párů; na našem území zimují 2–4 miliony koňader.
Okřídlený modrý kvítek a babka v černém šátku
Méně početným návštěvníkem krmítek je půvabná sýkora modřinka (Parus caeruleus). Tento ptáček je menší než vrabec a jeho temeno a křídla zdobí azurová modř, zatímco spodní strana křehkého tělíčka je světle žlutá. Modřinka obratně šplhá ve větvích a ozývá se zvučným hláskem „cici cirrr“.
Modřinka rovněž hnízdí v dutinách a stejně jako u všech sýkor sedí na vejcích pouze samička. Sýkorky modřinky jsou částečně tažné. V Česku žije 800 000–1 600 000 hnízdních párů; v zimním období u nás zimují až dva miliony jedinců.
Nenápadná sýkora babka (Parus palustris) je menší než vrabec. Převažující šedohnědé zbarvení narušuje výrazně leskle černé temeno hlavy, bílá líčka a černá skvrnka na bradě. V zimě často navštěvuje krmítka. Ozývá se hlasitým pískáním „djy djy djy“ nebo vábením „cici dee, dee…“. Babky patří ke stálým obyvatelům naší krajiny, v Česku žije 60 000–1,2 milionu hnízdních párů.
Malý „datel“
Velmi podobná babce je sýkora lužní (Parus montanus). Na rozdíl od babky má temeno matově černé (asi jako mláďata babky), větší skvrnu na bradě a na letkách skvrnu znatelně bílou. Ozývá se vysokým pískáním „djy djy djy“ nebo dlouhým vábením „dee dee“. Od našich ostatních druhů sýkor se odlišuje tím, že vyhledává ztrouchnivělá torza stromů, v nichž si sama vyklovává hnízdní dutinky (jiné druhy sýkor vyhledávají k hnízdění vhodné dutiny, štěrbiny nebo ptačí budky). Sýkory lužní jsou stálými ptáky. V Česku hnízdí 40–80 tisíc párů a zimuje zde asi 20– 40 tisíc exemplářů.
Také sýkora uhelníček (Parus ater) je stálým ptákem. Je menší než vrabec, má černou hlavičku, ostře ohraničená bílá líce a velkou bílou skvrnu v týle. Hlasové projevy má tiché: „si si“ nebo cvrčivé „sierr“. Hnízdí v dutinách v jehličnatých lesích. Zatímco v laskavějších měsících roku se živí hmyzem, v zimě sbírá semena různých jehličnanů. V Česku žije 450– 900 tisíc hnízdních párů a zimuje asi 300–600 tisíc exemplářů.
Krasavice s parukou
Půvabnou sýkoru parukářku (Parus cristatus) zdobí špičatá chocholka a černě orámovaný obličejík. Parukářka hnízdí převážně v dutinách v jehličnatých lesích. Ozývá se vábivým „cici gyrrr“. Parukářka je stálá a částečně stěhovavá. V Česku hnízdí 80– 160 tisíc párů a zimuje zde 40– 80 tisíc jedinců. Parukářky se většinou objevují na krmítkách na vesnicích, které sousedí s lesními komplexy.
Velmi vzácným hostem je u nás sýkora azurová (Parus cyanus), která je téměř neznatelně větší než sýkorka modřinka. V Česku pozorovaní jedinci jsou patrně zatoulanci z Ruska. Sýkora azurová se v podstatě podobá velmi světlé modřince; namísto žluti na jejím tělíčku najdeme běl. Aby to nebylo tak jednoduché, ornitologové již u nás zaznamenali křížence sýkory modřinky a sýkory azurové.
TIP: Ptáci v období mrazů: Jak správně pomáhat v nerovném boji s tuhou zimou
Někteří ornitologové k sýkorám v minulosti řadili také sýkořici vousatou (Panurus biarmicus) a mlynaříka dlouhoocasého (Aegithalos caudatus). Sýkořice však náleží do čeledi sýkořicovití (Paradoxornithidae) a mlynařík do čeledi mlynaříkovití (Aegithalidae). S oběma druhy se však na krmítkách prakticky nesetkáte.
Kam za sýkorami
Sýkory horlivě navštěvují dobře zásobená krmítka, kde jim starostliví lidé předkládají slunečnicová semena, oříšky a hovězí lůj. V zimě tedy sýkory uvidíte kdekoli u krmítek. Zatímco ve městech objevíte nejběžnější druhy, ve vesnicích a na samotách u lesa můžete pozorovat ty méně obvyklé. Samozřejmě, že ke krmítku budou přilétat i jiné ptačí druhy – vrabci, zvonci, brhlíci, čížci, strnadi, červenky a mnohé další.
Pěvci v zimním strádání ztrácejí svou obezřetnost a snaží se využít všech možností naplnit žaludky vhodným krmivem a tak lépe vzdorovat tvrdým povětrnostním podmínkám. Pozorování krmících se ptáků je fascinující divadlo. Nesmírně zajímavé je i chování ptáků u krmítek, kde můžete vypozorovat různé charakterové rysy konkrétních druhů a dokonce i rozdíly chování jednotlivých exemplářů v rámci jediného druhu.
