NASA ukazuje, co bychom viděli během pádu za horizont událostí obří černé díry

Co by stalo, kdyby se někdo přiblížil k černé díře nebo do ní spadl? Tahle otázka nejspíš ještě dlouho zůstane čistě hypotetickou. Díky pozoruhodné superpočítačem vytvořené vizualizaci z dílny americké NASA si ale nyní můžeme udělat určitou představu, jak by takové setkání mohlo vypadat. 

Autorem vizualizace, která přinese diváka až za horizont událostí, je astrofyzik Jeremy Schnittman z Goddardova kosmického střediska NASA v Marylandu. „Lidé se na to často ptají, jak to reálně vypadá,“ vysvětluje okolnosti vzniku vizualizace Schnittman. „Simulace těchto procesů, které je obtížné si představit, také pomáhá propojit si relativistickou matematiku s jejími důsledky v reálném světě.“

Při tvorbě vizualizace se Schnittman spojil s dalšími odborníky a společně využili výpočetní sílu superpočítače Discover, který pracuje v Centru NASA pro klimatické simulace. Projekt vizualizace černé díry zabral asi 10 TB dat a potřebné výpočty trvaly superpočítači přibližně pět dnů. Stejný proces by na běžném počítači trval více než deset let. Vědci simulovali dva různé scénáře. Při jednom z nich se kamera, představující pohled astronauta, přiblíží k horizontu událostí, ve druhém se dostane až za něj. 

Vizualizace zobrazuje pohled na supermasivní černou díru o hmotnosti 4,3 milionů Sluncí, což odpovídá černé díře Sgr A* v centru naší Galaxie. Pád do černé díry této velikosti by byl paradoxně zřejmě příjemnější, než setkání s mnohem menší černou dírou hvězdné velikosti. Černé díry hvězdné velikosti mají totiž mnohonásobně menší horizonty událostí a současně u nich působí extrémní slapové síly, které padající objekt rozcupují předtím, než se vůbec dostane k horizontu událostí.