Ňadra a klíny všem na očích! Středověk si s nahotou hlavu nedělal
Promočené šaty se suší u krbu a host sedí v hospodě za stolem tak, jak ho pánbůh stvořil. V ranném středověku to nikomu nevadí. Proč musela o pár století později nahota zmizet pod vrstvami oblečení?
Odborná literatura neuvádí, kdy přesně došlo k přehodnocení náhledu na lidskou nahotu, na to, co je na ní přirozené a co musí být skrýváno. Nahota, intimní partie a některé další lidské biologické potřeby se staly nepřijatelné až v novověku. Do té doby se tyto tabuizované činnosti a partie vnímaly jako přirozené součásti každodenního života středověkého člověka.
Jedna jediná košile
Existovaly situace, kdy lidé běžně odkládali své šaty i před cizinci. Nepřipadali si divně, když své promoklé svršky sušili v hostinci u krbu a přitom se producírovali u stolu nazí. Ostatně většina z nich měla jen jednu košili. Při poutnických cestách ve Francii a Španělsku spávali muži i ženy společně na jedné velké posteli nazí, nebo dost spoře odění, a přikrývali se společnou pokrývkou. I členové některých mnišských řádů jako třebas benediktýni uléhali na lůžko bez oděvu. Církev nahotu prostého lidu nekritizovala. Jen si hlídala, aby nepronikla do náboženských obřadů, procesí a mší. A výše postaveným hodnostářům se erotické projevy na veřejnosti důrazně nedoporučovaly.
Nahotou proti nepříteli
Velmi často nacházíme i vyobrazení lidské zadnice a genitálií. Ukazovat je znamenalo vysmívat se zlým démonům nebo nepřátelům. Ví se, že ve středověku si i bohabojné ženy neváhaly vyhrnout sukně a ukázat zadek obléhatelům jejich města. Urážka i zesměšnění zároveň. Podobné praktiky se dodnes používají při zápasení a boji.
