Stabilita prstenců planet či jiných vesmírných objektů je stále předmětem vědeckých debat a pokusů o co nejrealističtější modelování. Dokonce i příčiny vzniku zmíněných útvarů zůstávají nejasné a vývojové scénáře mají samozřejmě dopad na představu odborníků o jejich osudu. Stabilita oběžné trajektorie jednotlivých těles prstence závisí na vlivu okolních objektů, které mohou vzájemným působením vychýlit tělísko z rovnováhy, a tedy ze stabilní orbity.
TIP: Bizarní megasaturn: Ohromné prstence kolem planety J1407b rotují v protisměru
V hustých prostředích – jimiž prstence rozhodně mohou být – dochází ke vzájemným srážkám, jež pak mohou vést ke ztrátě pohybové energie obíhajících těles a nakonec k jejich pádu na planetu. Simulace naznačují, že jde o typický osud prstencových částic. Prstence podle nich přetrvávají z kosmického hlediska krátce, obvykle méně než stovky milionů let. Jejich částice se pak nabalují na planetu nebo na její měsíce, pokud se pohybují poblíž.
