Od 30. let minulého století víme, že se ve vesmíru nachází mnohem víc hmoty, než vidíme. Z aktuálně platných měření družic COBE, WMAP nebo Planck vyplývá, že asi jen 4,9 % celkové materie a energie kosmu reprezentuje baryonická, tedy „normální“ hmota. Dalších 26,8 % má být shromážděno v tzv. temné hmotě, substanci, jež se navenek projevuje pouze gravitačně. A zbytek představuje zcela neznámá temná energie s dosud neurčenými vlastnostmi.
O temné hmotě víme pouze z nepřímých měření, kdy se zjišťuje, že se v určitých oblastech hvězdných ostrovů – například v halech spirálních galaxií – vyskytuje mnohem víc gravitující látky, než odpovídá sledování. Z pozorování se nezdá, že by temná hmota interagovala jakkoliv jinak, rozhodně ne prostřednictvím elektromagnetické interakce. Proto je u ní myšlenka elektrického náboje prakticky vyloučena.
TIP: První pozorování temné hmoty jinak než prostřednictvím gravitace
Jenže nedávno zveřejněná pozorování struktur z období asi 180 milionů let po Velkém třesku, v nichž hraje hlavní roli neutrální vodík z kosmického dávnověku, nepřímo ukázala opak. Jednoduchým počítáním se zjistilo, že tento neutrální vodík absorboval dvakrát víc fotonů mikrovlnného záření, než odpovídá modelům. Znamenalo by to, že musel být chladnější, což se zdá nemožné. Pokud však temná hmota přece jen dokázala téměř zanedbatelně interagovat elektromagneticky, kdyby jen 1 % jejích částic mělo náboj jedné miliontiny náboje elektronu, k dodatečnému chlazení by to stačilo.
