Mnichov 1938: Místo oslav výročí jen slzy a smutek (1.)
Nástup nacistů k moci roku 1933 uvítala většina sudetských Němců s nadějí na splnění svých národních tužeb
Na říjen roku 1938 se v Praze a dalších československých městech chystaly oslavy dvacátého výročí vzniku samostatné republiky. Dvacetiletého jubilea se však republika nedočkala. Tedy alespoň ne v takové podobě, jaká jí byla přiznána Versailleskou mírovou konferencí.
Naděje v Hitlerovi
Československá vláda s obavami sledovala růst nacionalismu u německého obyvatelstva a současně agresivní politiku hitlerovského Německa. Spoléhala se však na podporu západních demokracií – Francie a Anglie a současně posilovala obranyschopnost země budováním silné armády a od poloviny 30. let pohraničních opevnění. Britové a Francouzi se obávali hrozícího konfliktu a Hitlerovi stále více ustupovali. Po anšlusu Rakouska v březnu 1938 se obranné možnosti ČSR značně zhoršily a současně Sudetští Němci stupňovali své požadavky.
Na konci března přijal Hitler „vůdce“ sudetských Němců K. Henleina a K. H. Franka a dal jim jasné instrukce: při jednání s československou vládou klást nesplnitelné požadavky. A Henlein se snažil. V dubnu 1938 uspořádal v Karlových Varech sjezd SdP, na němž zformuloval její požadavky v osmi bodech. Obvinil Čechy, že znemožňovali sudetským Němcům žít v ČSR (která prý neměla právo vzniknout) jako rovnoprávná součást německého národa. Prohlásil, že nyní je na řadě boj za německé právo, a to až do konce.
Přijetí těchto bodů by znamenalo v podstatě zánik republiky a vláda se snažila kontrovat návrhem tzv. národnostního statutu, který by nově formuloval postavení Němců v ČSR. SdP české návrhy odmítla. Vláda se pokoušela najít podporu v zahraničí a v žádném případě nechtěla být označena za viníka války. Prezident Beneš se sám ujal vyjednávání s SdP a nakonec jí nabídl splnění karlovarských požadavků. To už však Henleinovi nestačilo – požadoval odstoupení pohraničních území Německu.
V zájmu míru
12. září 1938 promluvil Hitler na sjezdu NSDAP v Norimberku, kde hrozil vojenským útokem proti ČSR. Jeho vystoupení zapůsobilo jako signál k sudetoněmeckému povstání. Vláda premiéra Hodži vyhlásila stanné právo a armádě a četnictvu se podařilo revoltu potlačit. SdP byla zakázána a její vedení odešlo do Německa. Za této napjaté situace přišel britský premiér Neville Chamberlain s nečekaným návrhem – poletí do Německa a osobně bude jednat s Hitlerem o situaci v ČSR. 15. září se oba setkali v Berchtesgadenu, kde Hitler britskému premiérovi oznámil svou představu o řešení sudetoněmecké otázky – odstoupením Sudet Německé říši. O nutnosti takového řešení krize Chamberlain nepochyboval a přesvědčil o něm o několik dnů později i francouzského předsedu vlády Edouarda Daladiera. Obě vlády pak ČSR předložily požadavek na odstoupení území Německu.
