Mezi kuchyní, špitálem, továrnou a zákopy: Emancipace žen za Velké války (2)
Velká válka přispěla značnou měrou i k emancipaci žen. Jejich velká část musela zastat práci mužů, kteří odešli na frontu, další pracovaly ve válečném průmyslu a ošetřovaly raněné, jiné dokonce oblékly uniformu. Po skončení konfliktu také v mnoha zemích dostaly volební právo
Ženy se za první světové války nadále musely starat o rodinu a současně pracovat, ale fyzicky náročná práce na směny pro ně nebyla příliš atraktivní. Kupříkladu právě německá propaganda ironicky hlásala, že tradiční rozdělení rolí se válkou ještě více upevní. Veřejnost vnímala nasazení něžného pohlaví jen jako výjimku v časech nouze, kdy muž plnil svou povinnost hrdiny-vojáka. Jakmile se vrátí domů, počítali s tím, že jim ženy opět vyklidí veřejný prostor a vrátí se ke svým tradičním rolím.
Předchozí část: Mezi kuchyní, špitálem, továrnou a zákopy: Emancipace žen za Velké války (1)
Odsunout spory
K tomuto ovzduší přispíval v německém prostředí i fenomén Burgfiedenpolitik, tedy odsunutí vnitřních konfliktů za účelem semknutí národa ve válce. Stejně odhodlaně se do válečného úsilí zapojily i britské bojovnice za ženská práva v čele s Emmeline Pankhurstovou – organizovaly pomoc ženám bez prostředků a lobbovaly za jejich zaměstnávání.
Feministické hnutí bylo v této atmosféře utlumeno a upevnily se dané archetypy – muž-voják a žena-matka, strážkyně domova. To však neznamená, že by druhá jmenovaná neviděla ve válce příležitost prokázat své schopnosti a získat vyšší míru nezávislosti.
Zaměstnanci v sukních a na koních
V roce 1914 německý zbrojní podnik Krupp téměř nezaměstnával ženy, ale roku 1917 už představovaly asi 30 % ze všech 175 000 zaměstnanců. Celkem bylo v zemi asi 1,4 milionu matek, žen i dcer zaměstnaných ve válečném průmyslu. A podobných čísel dosahovalo i britské impérium. V červenci 1914 už pracovalo 3,3 milionu žen, o tři roky později jich bylo o bezmála milion a půl více.
V USA také přebíraly tradiční mužské práce a velký pokrok učinily také Afroameričanky, které se právě za války poprvé více začaly objevovat v práci mimo domov – v kancelářích a továrnách. Američanky pracovaly u testování munice, jako operátorky telefonních ústředen či skladnice. Byly prý velmi oddané práci a dělaly rády cokoli.
Ve Velké Británii začaly ženy postupně pronikat do různých pomocných vojenských organizací. Známou se stala FANY (First Aid Nursing Yeomanry, volně přeloženo jako Jezdkyně první zdravotnické pomoci) založená roku 1907, jejíž příslušnice zpočátku jezdily na koni. Představovaly jakési spojky mezi frontou a vojenským lazaretem a také měly odvážet raněné z boje.
Zdravotní sestra Grace McDougallová z organizace FANY v roce 1915 v Calais. (foto: Wikimedia Commons, Imperial War Museum, CC0)
Kromě toho sloužily v letech 1918–1920 tisíce děvčat v pomocných úlohách i v uniformách u Královského letectva (Women’s Royal Air Force) a v období 1917–1919 u námořnictva (Women’s Royal Naval Service). Krátce po válce vláda tyto ženské pomocné sbory rozpustila a k jejich vzkříšení došlo až během následujícího světového konfliktu. Stojí za zmínku, že u letectva sloužící Florence Greenová, rozená Pattersonová (1901–2012) představovala jednoho z nejdéle žijících veteránů první světové války.
