Město se špatnou pověstí: Africké Mombase se dříve turisté vyhýbali obloukem

Katalogy cestovních kanceláří slibují turistům v Keni především rozlehlé přírodní parky s ikonickými zvířaty. Málokdo se do východoafrické země vydává za kulturou či historií, ale podobně nabitá místa tam rozhodně nepřehlédnete. Nejdokonalejší příklad nabízí pobřežní Mombasa, kde se mísí koloniální minulost s přímořskou atmosférou.

Klíčová zastávka

Dnes Mombasa vábí labyrintem starých uliček, chaotickými tržišti i spoustou gastronomických zážitků. Nikdy však nepředstavovala obyčejné město: Vždy měla příchuť dálek, exotiky i správného dobrodružství. Kdysi ji provázela pověst nebezpečného místa, ale v současnosti naštěstí láká spíš na dávku historie a jedinečných památek.

Za svoji slávu vděčí Mombasa především unikátnímu krajinnému rázu. Rozkládá se totiž na ostrově, který chrání ústí zátoky, takže jsou její vody klidné. Právě na zmíněném ostrůvku vzniklo nejstarší osídlení s přístavem, jenž se stal klíčovou zastávkou evropských kupců převážejících zboží z Indie. Už dřív se tam však křižovaly také obchodní cesty spojující africký, arabský, perský, a dokonce i čínský svět. Lodě tak plnily přístav udivující exotikou, od slonoviny a cizokrajných zvířat přes drahokamy až po kokosové ořechy a koření.

V rukách Portugalců

Za vznikem nejstaršího města v Keni stáli podle legendy dva moudří vládci: Královna Mwana Mkisi pocházela ze starobylého rodu a na ostrově Mombasa založila původní osadu Kongowea ještě před příchodem islámu v 9. století. Skutečný podnět k rozvoji dal potom muslimský panovník Shehe Mvitaff, zakladatel nejstarší mešity ve městě. Slavný cestovatel Abú Abdallah ibn Battúta oblastí ve 14. století putoval a poznamenal, že tamní „mešity jsou postaveny ze dřeva, přičemž obyvatelé jsou poctiví a silně věřící“. 

Jinak ovšem ranou historii Mombasy halí mlha a první dochované spolehlivé záznamy pocházejí až od Portugalců, kteří region obsadili v 16. století. Když Vasco da Gama objevil roku 1498 cestu do Indie kolem mysu Dobré naděje, začaly se psát dějiny evropských koloniálních impérií. Portugalci coby podnikaví a dovední námořníci zpočátku mezinárodní obchod s kořením zcela ovládli. A přestože se do výnosné oblasti začali brzy tlačit Holanďané a Britové, zůstávala portugalská dominance zprvu neotřesitelná. Výrazně k tomu přispěla také kontrola nad sítí přístavů, bez nichž by se daleké výpravy neobešly: Nacházely se od východu Afriky až po pobřeží Indie, od malajsijské Malakky po Macao, a portugalsky se mluvilo i na bazarech v Ománu, na Zanzibaru či v Mosambiku. K ochraně portů vznikaly mohutné pevnosti, jež dokázaly odolávat obléhání a námořním blokádám skutečně dlouho. A zrodila se tak i nejvýznamnější mombaská památka, rozlehlá pevnost Fort Jesus (viz Kamenné srdce Mombasy).

Labyrint starých uliček

Hned zpočátku návštěvníka nejspíš zarazí obrovský rozdíl, panující mezi Mombasou a Nairobi. Ve srovnání s přístavním městem je vnitrozemská metropole uhlazená a klidná, jako stvořená pro práci, kdežto na pobřeží tepe život a jeho radosti. Auta tam ve věčných zácpách troubí už od časného rána, vzduch je nasycený vlhkostí z oceánu a rtuť teploměru každou hodinou závratně stoupá. Zatímco v Nairobi panuje příjemné klima, v Mombase se horko doslova vpíjí do kůže a po poledni se stává nesnesitelným. Jakmile se však ponoříte do příběhů města, na veškeré nepohodlí záhy zapomenete.

Stará Mombasa začíná za hradbami pevnosti. Zahlédnete ji u prvního stánku, kde se smaží banánové hranolky, a po pár krocích vás pohltí starobylá zástavba. Zpočátku se vám ještě budou vnucovat řidiči tuk-tuků, ale po několika odmítnutích svou snahu vzdají. V historickém centru snad jako na jediném místě Mombasy panuje relativní ticho a nejhlubší bývá v polední výhni. Rušno začne být až vpodvečer, kdy opadne vedro a lidé vyjdou do ulic. Mnoho budov ve zmíněném labyrintu má žluté odstíny, jako by vypadly z oka koloniálním čtvrtím Francouzské Indočíny. Zahlédnete více než stoletý hotel Africa a na rohu zase nádhernou budovu pošty. Občas budete mít v Mombase pocit, že se procházíte skanzenem – přestože krása dřevěných balkonů, štukové výzdoby, malých výklenků, ornamentů i kaligrafií pomalu chátrá a mizí.

S výhledem na moře

Nejstarší mešita ve městě, nenápadná Mandhra, vznikla již v 16. století z korálových bloků, později omítnutých vápencem. Je maličká, nekřičí z ní žádná monumentalita, ale přesto patří k mimořádně oblíbeným místům. Uvnitř se navíc nenachází jen jeden mihráb – tedy portál ukazující směr k Mekce – ale hned dva. I dnes tvoří většinu obyvatel starého města muslimové, ačkoliv pro 85 % Keňanů představuje náboženství číslo jedna křesťanství.

K ikonám staré Mombasy se řadí i podnik Forodhani poblíž historické pošty, s výhledem na část zálivu. Usadíte se na skryté terase a na stole najdete místní placky mkate wa mayai nebo mshikaki, tedy marinované kousky skopového, hovězího či kozího masa grilované na dřevěném uhlí. Určit hranici mezi starou a novou Mombasou je téměř nemožné, protože se jedna do druhé přelévají. Labyrint dávných uliček se postupně ztrácí, zatímco se okolí plní bazarovým štěbetáním a chaosem. Teprve dál se objeví svět moderního města, s troubením aut, lidmi v oblecích a stylovými restauracemi.

Kly pro královnu

Kromě pevnosti Fort Jesus patří k symbolům Mombasy dva páry obrovských sloních klů na okraji rozlehlých zahrad Uhuru, které už leží v moderní zástavbě. Původní verzi ze dřeva natřeného na bílo vystřídaly kly z hliníku, vypadají však stále stejně. Vznikly na objednávku roku 1952, u příležitosti návštěvy Alžběty II. Cesta, na níž stály, vedla ke královské rezidenci, aby si je panovnice mohla prohlédnout. Britský vliv koneckonců nevyprchal ani po konci protektorátu – ostatně vedle svahilštiny představuje hlavní dorozumívací jazyk v zemi právě angličtina.

Roku 1956 se hlavní silnice rozšířila, a tak došlo k opětovnému vztyčení památníku, jen několik metrů od předchozího místa. V témže roce totiž přijela na návštěvu královnina sestra princezna Margaret. Místní obyvatelé si monument zamilovali a při návštěvě Mombasy byste si ho rozhodně neměli nechat ujít.