Město Carcassonne: Živý otisk středověku
Na jihu Francie se rozkládá jedno z nejlépe dochovaných středověkých opevněných měst, jež se pyšní mimo jiné částmi původního opevnění z 3. století. Sídlo si však s sebou nese i krvavou vzpomínku na křížovou výpravu proti albigenským, kteří v místě žili ve 12. století
Počátky města Carcassonne sahají až do 6. století př. n. l., kdy si v regionu založili své oppidum Keltové. Římané, kteří místo dobyli roku 122, jej později nazvali Colonia Julia Carcaso. Pod jejich nadvládou došlo k nebývalému rozkvětu, jak dokládá například městské opevnění z 3. století, jehož podstatná část se dochovala dodnes. Jedná se především o třicet věží galorománského typu, které tvoří vnitřní okruh hradeb.
V polovině 5. století se města zmocnili Gótové a počátkem 8. století pak Arabové. Když je roku 759 francký král Pipin Krátký definitivně vypudil, stalo se město franckým lénem. Nesmírného vzestupu dosáhlo především od konce 10. do začátku 13. století – a z této éry pochází i opevněný hrad zbudovaný na nejvyšším místě města. Chránilo jej pět věží a od zbytku osídlení jej odděloval suchý příkop. Jeho nepřístupnost umocňovala také okovaná brána a dvojitá padací mříž.
Masakr s požehnáním papeže
Ani zmíněná opatření však nakonec město neochránila. Roku 1208 rozhodl papež Inocenc III. o křížové výpravě proti albigenským (prvnímu kacířskému hnutí, jež se šířilo západní Evropou od roku 1140), kteří se usadili v okolí. A opevnění padlo už po patnácti dnech obléhání. Obyvatele Carcassonne a sousedního Béziers pak zmasakrovali francouzští vojáci – podle historiků za sebou zanechali možná až dvacet tisíc mrtvých. Brzy nato se stal celý kraj lénem francouzského krále a jedním z pilířů obranného systému jižní Francie.
TIP: Pevnost Krak des Chevaliers: Mohutný strážce svatého řádu
S nástupem nových vojenských technik a rozpínáním země však město od poloviny 17. století ztrácelo na významu, a v 18. století mu dokonce hrozilo úplné stržení. Nakonec k tomu nedošlo, na čemž měl zásluhu zejména francouzský architekt Eugène Viollet-le-Duc, který v roce 1853 zahájil v místě rozsáhlou rekonstrukci. Díky němu tak můžeme jedno z nejzachovalejších středověkých opevněných mest v Evropě obdivovat dodnes.
