Volyňská oblast: Modrý a zelený kraj Slovanů
Lidové písně popisují Volyň poeticky jako modrooký kraj. Oblast, kterou coby jednu z prvních osídlili Slované, totiž zdobí množství jezer a vodních toků. Kromě přírodních krás však severozápadní část Ukrajiny bohužel proslula také tragickou minulostí.
Je-li řeč o současné Volyni, pak se jedná o Volyňskou oblast jakožto samosprávný celek ukrajinského státu. Jde však o výrazně menší region než někdejší historické území, jež původně zahrnovalo zhruba sedmdesát tisíc kilometrů čtverečních. Nám se pak obvykle vybaví pojem „volyňští Češi“ označující krajany, kteří se do uvedených míst vydali v 19. století s vidinou lepšího života (viz Osadníci ze západu).
Dnešní Volyňská oblast vznikla v důsledku územního členění z prosince 1939. Rozkládá se v severozápadním cípu země, přičemž sdílí hranice s Polskem a Běloruskem. Z hlediska velikosti se řadí na devatenácté místo z celkových čtyřiadvaceti ukrajinských samosprávných celků, neboť pokrývá zhruba jen 3 % rozlohy státu. Patří rovněž mezi méně zalidněné regiony: Žije tam asi milion obyvatel a jejich počet setrvale klesá. Převážnou většinu tvoří Ukrajinci, přibližně 4 % pak Rusové a další menšiny reprezentují Poláci, Češi, Slováci, Němci či Židé.
Řeky, jezera a bažiny
Většina Volyňské oblasti se rozkládá v Poleské nížině, přičemž region patří k nejlesnatějším v zemi – lesní vegetace jej pokrývá z celých 34 %. V příhraničí s Běloruskem je krajina bažinatá a velmi řídce osídlená. Bohatství Volyně pak spočívá především v povrchových vodách: Územím protéká 137 řek o celkové délce přesahující tři tisíce kilometrů a nachází se tam 267 jezer, většinou krasového původu. V oblasti se rovněž vyskytují významné zdroje minerálních vod a léčebného rašelinového bahna.
Z nerostných a surovinových „pokladů“ patří k nejvýznamnějším černé uhlí, zemní plyn, měď či stavební kámen, těží se také rašelina či materiál pro výrobu cihel a cementu. Více než dvě stovky podniků se ve Volyni orientují na průmyslové výrobky, například automobily a jiné stroje, stavebniny, brikety, ale také potravinářské zboží. Zemědělství se zase specializuje na chov zvířat a pěstování obilí, cukrové řepy, zeleniny či brambor.
S českým pivovarem
Oblast se člení na čtyři rajony a její kulturní i hospodářské centrum ztělesňuje dvousettisícový Luck. Leží na historickém území Volyně, přičemž v 19. století se tam usadili Češi a vytvořili si vlastní komunitu s národními tradicemi. Ve městě dosud působí krajanský spolek volyňských Čechů a také pivovar Zeman, založený Václavem Zemanem.
Nejvýznamnější dopravní křižovatku představuje město Kovel, ležící na spojnici polské Varšavy s Kyjevem a běloruského Brestu s ukrajinským Rovnem. Pouhých čtrnáct kilometrů od hranic s Polskem – poblíž řeky Západní Bug, která zmiňovaný státní předěl zčásti utváří – pak leží historické městečko Volodymyr. V českých zemích je známé spíš jako Vladiměř a jde o jedno z nejstarších sídel Kyjevské Rusi, s celou řadou starobylých památek.
Osadníci ze západu
Mezi léty 1868 a 1880 odešlo z Rakouska-Uherska do Ruska téměř šestnáct tisíc Čechů. Opustili těžké domácí podmínky, zlákáni řadou výhod, jež carská vláda novým přistěhovalcům nabízela – například právo na koupi levné půdy a budování výrobních podniků, pětileté daňové prázdniny, zproštění vojenské služby, právo na národní školství, vlastní samosprávu a náboženskou svobodu.
Češi se stali úspěšnými hospodáři, zakládali vesnice a v nich pivovary, mlýny či konzervárny. Materiálně i osobně se také významně zasloužili o vznik československých legií v Rusku za první světové války a 1. československého armádního sboru v době druhé světové války. V důsledku perzekucí komunistů a ukrajinských nacionalistů se však čtyřicet tisíc českých „Volyňáků“ vrátilo po válce zpátky do vlasti.
Historie Volyňské oblasti
Ve středověku spadala Volyň pod první státní útvar v dané oblasti – Kyjevskou Rus. Po jejím rozpadu patřilo území k Vladimirsko-volyňskému a poté k Haličskému knížectví. V polovině 14. století ovládla region litevská knížata a v roce 1569 se stal součástí Polsko-litevské unie.
Po rozpadu a dělení polského království byla Volyň roku 1795 připojena k Rusku. Na pozvání cara Alexandra II. začalo v roce 1868 na její území proudit velké množství obyvatel z českých zemí. Za první světové války přes Volyň několikrát procházela frontová linie, přičemž následná občanská válka vedla mimo jiné k poničení mnoha českých vesnic. Po ukončení polsko-sovětského střetu pak v roce 1921 připadla západní Volyň Polsku a východní Sovětskému svazu.
Po vypuknutí druhé světové války obsadili Sověti také západní část Volyně. Když potom v roce 1941 napadli SSSR Němci, byla na západní Ukrajině nastolena správa Říšského komisariátu s centrem v Rovně. Volyň se stala významným opěrným bodem Ukrajinské povstalecké armády; kromě osvobozeneckých bojů však docházelo rovněž k masakrům civilistů – Poláků, Čechů i Židů – a to jak ze strany Němců, tak ukrajinských nacionalistů a Poláků. S ukončením války se oblast připojila k Sovětskému svazu, a nakonec se v roce 1991 stala součástí nezávislé Ukrajiny.
