Byla to velká sláva, když roku 1655 dobyli Angličané španělský přístav Port Royal. Význam tohoto místa byl totiž klíčový. Kdo jej kontroloval, měl v hrsti nejen Jamajku, ale také celé Karibské moře. Španělé se tu drželi dlouhých 146 let a dost efektivně tím bránili v kolonizaci obou Amerik jiným zemím. Pět pevností střežících přístup na písečný poloostrov nezvané hosty spolehlivě odrazovalo. I proto bylo zdejší přístavní sídlo dlouho považováno za nejlidnatější evropské město v Novém světě, hlavní obchodní a rybářskou základnu. Jenže z dobytí se Angličané dlouho neradovali.
Město hříchu
Nenáviděné Španěly sice dokázali vypudit, ale k udržení přístavu jim chyběly potřebné síly. Na stálou vojenskou posádku se v královské pokladnici nedostávalo peněz a investovat do kolonizace Jamajky se nikomu také nechtělo. A tak padlo rozhodnutí, že Port Royal bude zasídlen těmi, kdo se o sebe umí postarat. Tedy Bratranci z pobřeží.
Členové tohoto velmi volného profesního sdružení byli korzáři a bukanýři, zkrátka postrach Mexického zálivu, Karibiku i Atlantiku. Sprostí piráti, jejichž původ můžeme dohledat u kapitánů protestantského a hugenotského vyznání, již v průběhu třicetileté války útočili na lodě katolických Španělů a Francouzů a už u toho zůstali.
TIP: Sedm nevyřešených záhad archeologie
Po přístavu Tortuga na Haiti se Port Royal stal jejich novým domovem, odkud mohli na španělské zlaté flotily bez ustání útočit. Samozřejmě s požehnáním Angličanů. Ti se o to, co se na Jamajce děje, raději moc nestarali. Město plné vrahů a boháčů se rapidně rozrůstalo. V nové přístavbě prakticky neexistovaly ulice a kamenné domy, šlo o jednu obrovskou kolonii dřevěných chatrčí, náleven a skladů překupníků. Což je ten hlavní důvod, proč – když se tudy v roce 1692 přehnalo zemětřesení – nezůstalo ze dvou třetin pirátského Města hříchu vůbec nic. Hladina se zvýšila o pět metrů a většina písečného poloostrova skončila pod vodou.
