Jamajka: Ostrov mnoha tváří

Jamajka oslavila v roce 2012 už 50 let své nezávislosti. Ostrov ovšem stále zůstává součástí Společenství národů a hlavou státu tedy formálně je anglická královna Alžběta II. Při návštěvách země nebo v případech, kdy v zahraničí zastupuje jamajské zájmy, používá panovnice titul „Královna Jamajky“. Anglické dědictví se projevuje i v jiných oblastech jamajského života.

Dědictví zbraní a jazyka

Jamajská armáda je postavena na britském modelu. Organizace, výcvik, zbraně i tradice jsou úzce spjaty s ostatními zeměmi Společenství národů a uchazeči o důstojnické pozice dokonce prodělávají výcvik na kanadských nebo anglických základnách. Dorozumí se snadno, protože jazyk je dalším dědictvím koloniální minulosti. Angličtina je oficiálním jazykem země, i když mezi obyčejnými Jamajčany se mluví především slangem známým jako jamajský patois. Ten je odvozen z angličtiny a má v sobě i prvky afrických jazyků. V anglosaském světě proslavily jamajský patois písně Boba Marleyho. I s touto drobnou odlišností je Jamajka v rámci amerického regionu třetí nejlidnatější anglofonní zemí – hned po USA a Kanadě.

Zobrazit na mapě Googlu

Kriminalita homofobní země

Těžko říct, jak dalece je od britského modelu odvozen další, jednoznačně negativní rys jamajské společnosti – vysoká kriminalita. Zejména ve městech Kingston, Montego Bay a Spanish Town každoročně zaznamenají mnoho přestupků zákona a násilných činů. Dřívější premiér P. J. Patterson popsal situaci jako „národní výzvu nebývalých rozměrů“. V roce 2005 došlo na Jamajce k 1 674 vraždám. S poměrem 58 případů na 100 000 obyvatel šlo o nejvyšší míru vražd na světě. V listopadu 2008 bylo v jamajském parlamentu odhlasováno ponechání trestu smrti. Roku 2009 došlo na ostrově k 1 682 vraždám a v loňském roce bylo zaznamenáno 1 428 případům.

Dalším neradostným aspektem jamajské zločinnosti je brutalita namířená proti komunitě gayů a lesbiček. Homosexualita je na Jamajce nezákonná a mnozí Jamajčani chovají vůči této menšině agresivní pocity, které jsou prý motivované i texty některých reggae písní. Společnosti na ochranu lidských práv označují ostrov jako „nejhomofobnější místo světa“.

Jamajčani v zahraničí

Stejně jako například mnoho Irů, i velká část Jamajčanů v minulých desetiletích emigrovala do zahraničí, především do USA, Kanady a Velké Británie. Odhady říkají, že mimo území karibského ostrova žije 2,5 milionu Jamajčanů nebo jejich potomků. Plných 60 % Jamajčanů, kteří dosáhli na univerzitní vzdělání, opustilo svůj rodný stát. Někteří pravděpodobně utíkali nejen před vysokou zločinností, ale rovněž před každoročními hurikány, které v období mezi červnem a listopadem hrozí zasáhnout většinu ostrovů v Karibiku.

Hlavním důvodem emigrace však v každém případě bylo hledání lepších ekonomických podmínek. Jamajka je dnes smíšenou ekonomikou se státními i soukromými podniky. Ekonomické postavení země je výrazně závislé na službách, z nichž pochází 60 % HDP. Za největší příjmy zahraniční měny je odpovědný důlní průmysl a turistický ruch, který každoročně přiláká 1,3 milionu návštěvníků.