Měsícem každý lunární den otřásají pravidelná „lunotřesení“

Když byla Sluneční soustava ještě mladá – před zhruba 3,7 až 2,5 miliardami let, probíhala na Měsíci poměrně čilá geologická aktivita. Vybuchovaly tam sopečné erupce, tekla láva a povrch měsíce se chvěl řadou „lunotřesení“. Z toho období se tam dodnes zachovalo mnoho dokladů. V dnešní době je již Měsíc mnohem klidnější, ale lunotřesení úplně nezmizela.

Otřesy na Měsíci známe do značné míry díky astronautům závěrečných misí programu Apollo, kteří je měřili s pomocí seizmometrů. Výsledkem bylo velké množství zajímavých dat, které vědci dodnes zpracovávají, přičemž mohou využívat moderní metody, které před půlstoletím ještě nebyly k dispozici.

Každodenní lunotřesení

Francesco Civilini z Kalifornského technologického institutu (Caltech) nedávno vedl výzkumný tým, který detailně zpracoval seizmická data programu Apollo s využitím algoritmů strojového učení. Výsledky výzkumu zveřejnil odborný časopis Journal of Geophysical Research – Planets. Umělá inteligence potvrdila, že se část otřesů na Měsíci objevuje se značnou přesností. Tyto otřesy provázejí vzestup Slunce na měsíční obloze a jeho návrat k obzoru. Jako by si někdo nařizoval seizmický lunární budík. Možná to využijí budoucí kolonisté.

Část otřesů na Luně mají na svědomí slapové síly, které vytváří gravitační „přetahování“ se Zemí. V případě pravidelných každodenních otřesů jde ale o něco jiného. Podle vědců jde o termální otřesy, které vznikají, když se mění teploty v lunární kůře. Měsíc nemá prakticky žádnou atmosféru, což vystavuje jeho povrch velkým teplotním skokům.

TIP: Lunotřesení: Náš Měsíc chladne, zmenšuje se a přitom se třese

V důsledku toho se každý lunární den (asi 29,5 pozemských dní) ohřívá povrch Luny kolem rovníku až na 120 °C, načež následuje pokles během lunární noci až na velmi mrazivých mínus 133 °C. V důsledku toho se lunární kůra rychle rozpíná a pak zase smršťuje, což vede ke vzniku pozorovaných pravidelných lunotřesení.