Nemotora od Monte Cassina: Medvěd Wojtek jako obětavý nosič munice

Zvířata v armádách sloužila od nepaměti. Nosila jezdce, tahala zásoby, hlídala vojenské tábory nebo se přímo účastnila bitev, ale kromě toho se některá stala maskoty. Právě to byl případ medvěda jménem Wojtek

18.08.2016 - Jiří Suchánek



Jednoho dubnového dne roku 1942 se kolona vojenských náklaďáků projíždějících Íránem zastavila na okraji prašné cesty. Vojáci mířili do Palestiny, kde se pod velením generála Władysława Anderse postupně formoval II. polský sbor. Část mužů, kteří se měli zanedlouho stát příslušníky 22. zásobovací roty dělostřelectva (22 Kompania Zaopatrzenia Artylerii), se chtěla protáhnout, když najednou uviděli hubeného chlapce, který cosi nesl v jutovém pytli přehozeném přes rameno.

Vojáci mu dali najíst a pak jej poprosili, aby jim ukázal, co před nimi schovává. Chlapec souhlasil a z pytle vykoukla hlava podvyživeného medvíděte. Polákům ho bylo líto, a tak ho po kratším dohadování vyměnili za švýcarský nůž, jídlo a trochu místní měny. Medvídě dostalo jméno Wojtek. Vojáci si medvěda vzali s sebou do Palestiny, dobře se o něj starali a on rychle rostl. Potuloval se po základně a pro zábavu se pral s vojáky.

Velmi si oblíbil pivo a také cigarety, které prý nejen pojídal, ale dokonce také kouřil. Naučili ho i salutovat a ke zděšení kolemjdoucích ho na veřejnosti vozili v džípu. Wojtek ale někdy dělal i problémy. V pouštním horku si rád dopřával sprchu v táborové umývárně, ale rozhodně přitom nešetřil vzácnou vodou, takže ji před ním museli začít zavírat. Mnohem horší bylo, že britské velení netrpělo žádné zvířecí mazlíčky. Poláci si však elegantně poradili a Wojtka prostě přijali do svých řad. Medvěd v hodnosti vojína tak obdržel služební číslo a figuroval na oficiálním seznamu vojáků. Později byl dokonce povýšen na desátníka.

Obětavý nosič munice

Wojtkova sláva se ale zrodila až v Itálii během bitvy u Monte Cassina v roce 1944. K překvapení vojáků, kteří se dřeli s taháním dělostřelecké munice, medvěd z ničeho nic vstal, postavil se k nákladnímu autu, zvedl se na zadní a natáhl přední tlapy. Půlmetráková bedna s municí nečinila dvousetkilogramové šelmě žádný problém, a tak začal Wojtek pomáhat s nošením pravidelně.

TIP: Protitankoví psi: Skuteční sovětští hrdinové

Svěřenou munici nikdy neupustil a obraz medvěda nosícího dělostřelecké granáty se stal symbolem celé jednotky. Ta až do konce války působila na italské frontě a později se Wojtek se zbytkem své roty ocitl ve Skotsku, v táboře Winfield Park nedaleko Edinburghu.

Přestože se stal suverénně nejznámějším příslušníkem své jednotky, musel po jejím rozpuštění do zdejší zoologické zahrady a od listopadu 1947 se tak stal jednou z místních nejvyhledávanějších atrakcí. Navštěvovali jej tam jeho bývalí spolubojovníci, kteří zůstali v Británii a kterým se nechtělo zpět do komunistického Polska. Nosili mu pivo a zpívali; jakmile uslyšel polštinu, vždy prý velmi ožil. Wojtek zemřel na podzim 1963. Dožil se 22 let, na medvědí poměry úctyhodného věku. 

  • Zdroj textu

    II. světová leden–únor 2016

  • Zdroj fotografií

    Wikipedia


Další články v sekci