McDonnell Douglas F-15 Eagle (2): Hřmotný orel ve službách armád NATO

Už krátce po zařazení letounu McDonnell Douglas F-15A Eagle do služby amerického letectva zazněl požadavekna prodloužení doletu. Ve druhé polovině 70. let proto u McDonnellu zahájili práce na stroji s větším obsahem palivových nádrží a vylepšenou avionikou. Od roku 1979 pak začaly operační útvary tyto F-15C přebírat. Z výrobních pásů jich sjelo na 300, páteř amerického letectva tvořily po celá 80. a 90. léta.

Předchozí část: Hřmotný orel ve službách armád NATO (1): McDonnell Douglas F-15 Eagle

Poprvé se do boje dostaly v lednu 1991 během operace Pouštní bouře. Krátce po půlnoci 17. ledna zaútočily spojenecké bombardéry na cíle v okolí Bagdádu a součást jejich doprovodu tvořilo též osm F-15C od 33. wingu. Do hluboké tmy ale startovali rovněž iráčtí stíhači a jednoho z nich zachytil radiolokátorem kapitán John Kelk. Cíl identifikoval jako MiG-29 a odpálil na něj řízenou raketu, která ho zničila. Jen o půl minuty později kapitán Grater vypustil dvě střely, které našly svůj cíl v podobě dvojice iráckých stíhaček Mirage F1.

Nová vítězství

Za pár minut kapitán Tate od 1. wingu zachytil soupeře vzdáleného 19 km. Vyrazil proti němu a z F-15C vypustil na čtyři kilometry AIM-7 Sparrow, která vzápětí rozmetala na kusy další iráckou mirage. Ke střetu došlo i odpoledne při bombardování letiště u Bagdádu. Tam se pohybovala dvojice MiG-29, takže čtveřice F-15C se oddělila od formace a vyrazila je stíhat – po jednom vítězství si připsali kapitán Draeger a kapitán Magill od 33. wingu.

Ve vzduchu se pak bojovalo až 19. ledna, kdy skupina F-16 napadla letiště v severozápadním Iráku, přičemž je kryla čtveřice F-15C od 33. wingu. Základnu bránili Iráčané na MiG-29 – jeden poslal k zemi kapitán Underhill, druhý kapitán Rodriguez. Při další hlídce 33. wingu přišlo hlášení, že se v oblasti pohybují MiG-25. Kapitán Tollini na jeden z nich úspěšně odpálil raketu a trefil, irácký pilot se ale stačil katapultovat. Druhou „pětadvacítku“ smetl z oblohy kapitán Pitts. Nový úspěch toho dne zaznamenali piloti od 36. wingu kapitán Prather a nadporučík Sveden, kteří v podvečer zničili každý po jedné mirage.

Migy a suchoje jako hrušky

Kapitán Draeger od 33. wingu vedl 26. ledna 1991 čtveřici F-15C, když dostal informaci o skupině nepřátel vzdálených asi 150 km. Okamžitě vyrazil do dané oblasti – malá formace neměla proti F-15C mnoho šancí a tři MiG-23 šly po zásazích raketami k zemi. O den později dvojice eaglů od 36. wingu právě doplňovala palivo za letu, když přišla zpráva o nepříteli jihovýchodně od Bagdádu. Kapitán Denney ze vzdálenosti 32 km odpálil střelu AIM-7, která vybuchla blízko jednoho MiG-23, na jeho zničení to však nestačilo. Denney proto vypustil druhou raketu, která už nepřítele rozmetala na kusy. Jeho wingman zatím pronásledoval další „třiadvacítku“, minul však. Pak odpálil nové dvě rakety a ty už zasáhly. Do boje se vrátil rovněž kapitán Denney a zlikvidoval ještě jeden MiG-23.

Příští den ráno čtveřice eaglů od 32. wingu zaznamenala formaci mířící k hranicím Íránu. Kapitán Watrous dokázal odpálit raketu na jeden MiG-23, který za sestavou trochu zaostával. Rčení, že posledního kousne pes, se ukázalo jako pravdivé a mig se po zásazích rozpadl na kusy. Watrouse vzdušné vítězství tak rozrušilo, že při následném doplňování paliva z létajícího tankeru o něj zavadil a urazil si skoro metr levého křídla. Přesto dokázal bezpečně přistát.

Dne 29. ledna 1991 čtveřice F-15 od 33. wingu hlídkovala nad bojištěm a dostala upozornění na několik MiG-23BN, letících nízko nad zemí. Kapitán Rose na ně odpálil raketu AIM-7 a ta bez problému zasáhla cíl. Už příští den získal pilot F-15C kapitán Masters neobvyklé vítězství, když kolem 16.00 smetl z oblohy transportní Iljušin Il-76.

Hon na vrtulníky

Ráno 6. února pak došlo k velkému střetu, v němž příslušníci 36. wingu připsali na konto dva bitevní Suchoje Su-25 a dva MiG-21. Následujícího dne vzlétla na hlídku formace eaglů od 33. wingu, kterou vedl velitel jednotky plukovník Rick Parsons. Po příletu do oblasti Bagdádu na obrazovce radaru uviděl množství cílů – šlo o Su-22, patrně se pokoušejících o úlet za hranice země.

Velitel na jeden odpálil raketu AIM-7 a sestřelil ho. Jiné dva dostal kapitán Murphy. Krátce po poledni pak major Randy May od 36. wingu smetl z oblohy vrtulník Mi-8. O dva dny později se dva příslušníci stejné jednotky podělili o zásah dalšího Mi-8. K mimořádně kurióznímu vítězství pak došlo 14. února, kdy pilot F-15E Strike Eagle od 4. wingu narazil na nepřátelskou helikoptéru. Američané ji tentokrát nezasáhli kanonem ani raketami, ale díky zaměřovacímu systému LANTIRN – laserem naváděnou bombou GBU-10.

Stíhat i bombardovat

V 70. letech USAF hledalo náhradu za stíhací bombardéry F-111 a F-4. Jako nejjednodušší se ukazovalo upravit k těmto úkolům F-15. Společnost McDonnell Douglas proto začala vyvíjet variantu schopnou útoků na pozemní cíle na velké vzdálenosti a za každého počasí při zachování plné schopnosti vedení vzdušného boje. Modifikace dostala označení F-15E Strike Eagle a její první prototyp vznikl přestavbou dvoumístného F-15B v srpnu 1981.

V zadní části kokpitu seděl operátor obsluhující radiolokátor. Testy velení uspokojily, takže padlo rozhodnutí o zahájení sériové výroby. První hotový stroj vzlétl 11. prosince 1986. Stíhací F-15C se zapojily do akcí za války v Jugoslávií v roce 1999. Součást doprovodu bombardérů při první misi 24. března tvořily též eagly od 493. perutě. Do houstnoucí tmy ale z letiště Niš startovali i srbští stíhači na MiG-29.

Nebe nad Balkánem

Jako první zareagovali Američané. Zkušený podplukovník Cesar Rodriguez, který měl na účtě už dva sestřely z Perského zálivu, zachytil radarem „devětadvacítku“ majora Iliji Arizanova, vzdálenou přibližně 100 km. Rodriguez zhruba 50 km od cíle odhodil přídavné palivové nádrže a zrychlil, dotáhl se na 25 km a úspěšně odpálil střelu AIM-120 AMRAAM: O dvě minuty později se k odpalu dostal kapitán Michael Shower. Obě střely minuly, až třetí trefila. Zasáhla stroj majora Nebojši Nikoliče, který se musel katapultovat.

Odpoledne 26. března bombardovalo okolí Bělehradu osm B-52 a letoun včasné výstrahy AWACS zaznamenal srbské letouny. Navedl na ně dvojici F-15C, hlídkujících u bosenské Tuzly. Velitel hlídky kapitán Jeff Hwang od 493. perutě odpálil raketu AMRAAM a pak druhou, proti vedoucímu MiG-29 střelu vypustilo i jeho číslo.

Návrat nad poušť

Jugoslávský major Slobodan Perič první raketu dokázal ještě vymanévrovat, ale vzápětí „devětadvacítku“ zasáhla druhá. Perič se stačil katapultovat, jeho dvojka kapitán Zoran Radosavljevič ale v troskách zahynul. Stále v pohotovosti F-15 se dočkaly nasazení i po 11. září 2001 během invaze do Afghánistánu a do Iráku, na soupeře ve vzduchu tam ale už nenarazily. Stále u nich tedy zůstává neuvěřitelný poměr 104 sestřelených nepřátelských letounů bez jediné vlastní ztráty.

TIP: Americká blamáž: Sestřelení F-117 Nighthawk nad Bělehradem

Postupně dochází k modernizaci jejich avioniky a starší stroje procházejí generálními opravami. Do výzbroje je zařadilo izraelské, saúdské, japonské, singapurské a jihokorejské letectvo. Hlavně kvůli exportu vznikla varianta F-15SE Silent Eagle, představená v roce 2009. Disponuje částečně vlastnostmi stíhaček kategorie stealth, výzbroj nese ve vnitřních šachtách. Letectvo USA s eagly počítá i v následujících desetiletích a plánované jednomístné F-15EX mají doplňovat o generaci mladší F-22 a F-35. Z oblohy tak rozhodně v dohledné době nezmizí.