Masakry v Srbsku: Porušování mezinárodního práva za Velké války

K málo známým a dodnes ne zcela prozkoumaným kapitolám dějin Velké války patří i řádění rakousko-uherské armády na Balkáně. K prvním případům hromadných násilností docházelo již krátce po zahájení bojů. Během bitvy u Ceru v srpnu 1914 byly zaznamenány případy, kdy císařští vojáci vytahovali místní obyvatelstvo z domů, svazovali je a hromadně vraždili. Dochovaly se také zprávy o skalpování zajatců a znásilňování.

Šabacké krveprolití

K nejznámějším zločinům došlo v městě Šabac. Jeden z vojáků později vzpomínal: „Byl nám nahlas přečten rozkaz zabít každého a spálit všechno, co nám přijde do cesty. Měli jsme zlikvidovat vše srbské.“ Rakušané posléze ve městě pozabíjeli na 200 civilistů, z toho jich 80 upálili v místním kostele.

Původem německo-švýcarský vyšetřovatel Archibald Reiss odhadl, že jen během první ofenzivy roku 1914 zmasakrovala rakousko-uherská armáda více než 3 500 srbských civilistů. Po obsazení země následovaly další masakry, navíc desetitisíce Srbů čekalo odvlečení na nucené práce. Obecně však lze říci, že se habsburská armáda s postupem času snažila situaci spíše mírnit.

Bulharský účet

Konečný účet Vídně v Srbsku tak s ohledem na nedostatečné výzkumy činí 11 000–30 000 zavražděných civilistů. Krom Rakušanů se však na území dohodového spojence od roku 1915 činili také Bulhaři. Okolí Surdulice patřilo Srbsku teprve od roku 1912 a většina tamního obyvatelstva sympatizovala spíše s Bulharskem, proto také přivítali opětovné připojení ke své někdejší vlasti. Pak ale nastal čas vyrovnávání účtů.

Srbové přistižení v Surdulici nemohli počítat se slitováním. Bulharské hlídky prováděly masové zátahy, své oběti odváděly do hor, kde je bez soudu likvidovaly. Pouze v Surdulici se Bulharům připisují masakry 2 000–3 000 civilistů. Ani v tomto případě se konečný účet dosud nepodařilo zcela vyčíslit.