Málem první dámou: Stal by se Emil Hácha prezidentem, kdyby jeho žena nezemřela tak brzy?

Milada Rádlová, jediná dcera Háchových, se nechala později slyšet, že „kdyby maminka žila, otec by se prezidentem nikdy nestal“. A nejspíš na tom něco bylo, jejich společné plány totiž byly úplně jiné… Emil Hácha svou ženu velice miloval, jejích názorů si vážil a nebýt toho, že zemřela, možná by se nenechal do nevděčné funkce prezidenta uvrtat.

Stal se hlavou státu v té nejhorší době a nejspíš zachránil naši zemi před totálním zničením. Nabídku na prezidentskou kandidaturu po Mnichovu zprvu razantně odmítl. Věděl, že ho nečeká sláva ani popularita předchozích prezidentů. Přesto nakonec vzal na svá bedra úděl, o nějž nestál ani on, ale ani nikdo jiný. A zaplatil za to zdravím, a nakonec i životem. Cítil, že je to jeho vlastenecká povinnost! Po válce mu nasadili psí hlavu, dostal nálepku kolaboranta a zbabělce. Nikdo se ho nezastal. Teprve po sametové revoluci se pohled na něj konečně začal malinko měnit. Přesto – dočká se tento kultivovaný muž někdy uznání či plné rehabilitace?

Rodinné vztahy

Jeho manželka Marie Háchová se narodila v Praze jako Marie Klausová. Nicméně s prezidentem Václavem Klausem ji žádné příbuzenství nepojí. Co ale je zajímavé – prezident Emil Hácha byl s největší pravděpodobností vzdáleným příbuzným jiného našeho „politika“, nechvalně proslulého Milouše Jakeše. Oba, Jakeš i Hácha, pocházeli z jižních Čech, z obcí vzdálených od sebe asi 20 kilometrů. Háchova babička se jmenovala Jakešová, tehdy německy Jakschová. Podle historiků je tedy více než pravděpodobné, že jakási příbuznost mezi nimi nejspíš existovala. Ještě zajímavější je, že Marie Klausová byla sestřenicí Emila Háchy, a to nikoli vzdálenou – dcerou bratra Háchovy matky. Také Háchův o dva roky mladší bratr Theodor se oženil se svou sestřenicí, tentokrát s dcerou sestry svého otce Marií Šittlerovou.

Jedna rodina

Většinou nebývá Marie Háchová ani mezi první dámy zařazována, takže její osudy příliš neznáme. Se svým bratrancem Emilem se samozřejmě znala od dětství, ale blíže se seznámili na počátku devadesátých let 19. stolení. Tehdy Emila Háchu přijali ke studiu na právnické fakultě v Praze. Zpočátku bydlel na Smíchově u strýce Klause, který se po smrti jeho otce stal mladíkovým poručníkem. Teprve o něco později se do Prahy přestěhovala i maminka Háchová spolu s mladším synem Theodorem. Do rodiny Klausových docházel Emil i později, nikoli ovšem kvůli strýci, ale kvůli jeho dceři Marii. Nyní se na svou sestřenici začal dívat jinou optikou než v dětství.

Mariiny zájmy

Přitažlivá, vzdělaná a talentovaná Marie Klausová hrála na klavír a krásně zpívala. Žádná bláznivá, romantická láska na první pohled se ale nekonala. Naopak šlo o pozvolna budovaný vztah, nejdříve důvěrné přátelství, které se v průběhu let změnilo v lásku. Marie měla před sebou nadějnou pěveckou kariéru. Přezdívali jí Queen Mary, nicméně krční choroba jí slibnou budoucnost znemožnila. Hudbu ale milovala i nadále, často doma zpívala manželovi a později dceři.

Známost trvala přes deset let, než se pár v roce 1902 vzal. Hácha sňatek oddaloval. Byl až přehnaně zodpovědný a stále se obával, že dobře nezajistí rodinu. Po svatbě Marie vše podřídila manželovi i jediné dcerce Miladě. Ta vyrůstala v harmonické rodině. Rodiče si spolu rozuměli a vážili si sebe navzájem. Dcerku aktivně vedli ke kulturnímu životu i ke sportu. Emil Hácha totiž v mladším věku velmi sportoval. K jeho zálibám také patřila rychlá jízda autem. „Hasil“ si to rychlostí i 120 km/h, což bylo na tehdejší auta, a hlavně vozovky značně riskantní. Háchovi sice vedli bohatý kulturní život, ale v soukromí žili spíše nenápadně. Neradi se fotografovali či na sebe na veřejnosti nějak upozorňovali.

Pevné rodinné zázemí

Emil Hácha postupně budoval kariéru. Jednu dobu pracoval jako dvorní rada Správního soudního dvora ve Vídni, tedy v jednom z nejdůležitějších rakousko-uherských orgánů. Měl pověst excelentního právníka už v dobách monarchie, cenili si jej pro skvělé znalosti anglosaského zvykového práva i mezinárodního práva. Působil též na právnické fakultě, kde se v roce 1920 habilitoval jako docent pro srovnávací právo. V podstatě od vzniku ČSR zasedal v senátu Nejvyššího správního soudu, který pomáhal budovat. 

V roce 1925 jeho pracovní kariéra vyvrcholila, když se stal jeho prvním prezidentem. Říká se, že za každým úspěšným mužem stojí skvělá žena. V případě Háchových to tak bylo a Emil Hácha si uvědomoval, že by svých pracovních úspěchů bez milované a milující ženy, která mu vytvářela to pravé zázemí, nedosáhl.

Smutný konec

Bohužel poslední roky Mariina života poznamenalo onemocnění štítné žlázy. Prodělala operaci, z níž se už úplně neuzdravila. Ve třicátých letech se u ní objevily i nervové problémy, k nimž se přidala srdeční arytmie a zánět žil. Nepomohly ani časté návštěvy lázní. Na počátku roku 1938 prodělala Marie Háchová několik plicních infarktů a v důsledku toho v únoru 1938 zemřela. Trápil ji i rozpad dceřina manželství, možná to její smrt uspíšilo.

Hácha se s odchodem milované ženy jen velice těžce vyrovnával. Přitom plánoval, že právě v tomto roce odejde do penze, aby na sebe měli s Marií mnohem víc volného času. Osud rozhodl jinak. A to v té době vůbec ještě netušil, co ho na konci neblahého roku 1938 a v letech následujících čeká… 

Mariinu roli ale částečně převzala dcera Milada. S otcem bydlela a starala se mu o domácnost. Když ho zvolili prezidentem, prakticky vykonávala funkci první dámy. Když už byl Hácha těžce nemocný, intervenovala v jeho zastoupení u říšského protektora K. H. Franka za propuštění několika lidí z koncentračních táborů – většinou úspěšně. V každém případě se prezidentovo zdraví rapidně zhoršovalo. Trpěl arteriosklerózou, před koncem okupace už téměř ne­mohl mluvit. Selhávala mu i paměť a nepoznával lidi. Několikrát prosil svého lékaře o jed, aby mohl odejít ze světa dobrovolně.

Po skončení války jej sice zatkli a uvěznili, národní soud však nakonec rozhodl, že kvůli špatnému zdravotnímu stavu Hácha od ledna 1943 za své činy už nezodpovídal. Takovou velkorysost si ostatně mohli soudci dovolit. Už 27. června 1945 Hácha ve věznici zemřel…