Právník v době bezpráví: Role prezidenta Háchy za druhé světové války (1)

Hodnocení protektorátního prezidenta bylo po dlouhá léta ovlivněno ideologickým výkladem dějin a právě komunistický obraz Emila Háchy kolaboranta se hluboce vryl do české kolektivní paměti. Studie publikované v posledních dvaceti letech oproti tomu přinášejí obraz nemocného, depresemi sužovaného muže, který se snažil udělat to nejlepší, čeho byl v rámci svých možností schopen.

Špičkový právník

Emil Hácha se narodil 12. července roku 1872 v Trhových Svinech. Již během dětství projevil mimořádné intelektuální nadání. Na právnické fakultě Univerzity Karlovy promoval s vyznamenáním v pouhých třiadvaceti letech. Jeho právnické schopnosti byly odměněny v roce 1916, kdy byl jmenován členem vídeňského Nejvyššího správního soudu. Po vzniku nezávislé Československé republiky pomáhal zakládat tutéž instituci v Praze. V roce 1925 byl Hácha povýšen do funkce prvního prezidenta Nejvyššího správního soudu.

Drama druhé republiky

Zlomovým okamžikem se stal pro stárnoucího Háchu rok 1938. Na jaře mu zemřela manželka, což mělo za následek sérii těžkých depresí. Následných psychických problémů se nezbavil až do konce života. Ve stejné době ovšem spěla k zániku i samostatná Československá republika. Mezi politickými špičkami převládl názor, že funkce prezidenta bude obnášet především konsolidaci zbytků země a řešení právnických otázek. Volba tak padla na Háchu, jakožto prezidenta Nejvyššího správního soudu a známého právního experta.

Předehrou k německému úderu se staly události na Slovensku. Ještě v prosinci dokázal Hácha slovenského premiéra Tisa přimět k potlačení separatistických sil, ale v únoru už slovenská vláda opět otevřeně mluvila o nezávislosti. V půli března byl Hácha vyslán do Berlína k zásadnímu jednání s Hitlerem. V době jeho odjezdu, 14. března 1939, již bylo jasné, že společný stát Čechů a Slováků přestává existovat i v okleštěné podobě, protože slovenský sněm vyhlásil samostatný Slovenský stát a na Podkarpatskou Rus vtrhla maďarská vojska.

Hitler Háchu přijal až po jedné hodině v noci. Podle vzpomínek svých spolupracovníků znal Háchovu povahu a věděl, že zastrašováním a vyhrožováním dosáhne svého. Po formálním zdvořilém úvodu nabrala schůzka nečekaný obrat, když bylo české delegaci oznámeno, že německá armáda překročí během pár hodin hranice a obsadí Čechy a Moravu. Pokud by se jí podle Hitlerových slov kdokoli postavil na odpor, akce skončí krveprolitím. Hácha o této skutečnosti informoval pražskou vládu a vyzval k nebránění se okupantům.

Hitler chtěl po něm také písemné prohlášení, že jako česko-slovenský prezident klade osud českého národa do jeho rukou. Ještě před Háchovým podpisem se k němu měl přitočit Hermann Göring a dát mu najevo, že pokud nepodepíše nebo dojde k jakémukoli odporu, srovná Luftwaffe Prahu se zemí. Otřesený Hácha, kterému byla německým lékařem aplikována údajně uklidňující injekce, podepsal.

Počátky okupace

Audience u Hitlera Háchu vnitřně zdrtila. Počítal s tím, že bude v budoucnu označen za zrádce, ale chápal celou situaci tak, že měl na výběr pouze mezi násilným a klidným obsazením zbytků republiky. Když se vracel 15. března vlakem do Prahy, vstoupil již do okupované země. Německá vojska překročila v ranních hodinách hranice a večer, dříve než samotný Hácha, přicestoval do Prahy i Hitler. Protektorát Čechy a Morava byl zřízen hned druhý den.

Od prvních dnů se s pomocí svého tajemníka Jiřího Havelky snažil ovlivňovat politickou situaci v zemi. Na základě jeho iniciativy bylo vytvořeno Národní souručenství, jediná povolená protektorátní česká politická organizace, z níž byli vyloučení Židé, ale také vytlačeni čeští fašisté. Hácha doufal, že v nových podmínkách dokáže udržet alespoň nějakou úroveň samostatné české politické autorit. V květnu 1939 Hácha svou přítomností podpořil manifestační převoz ostatků Karla Hynka Máchy na Vyšehrad, který měl za následek vlnu zatýkání protiněmeckých aktivistů. Proti těmto represím opět vznesl marný protest.