Na naší nejbližší hvězdě – Slunci – existují silná magnetická pole, která tvoří podstatu jevů tzv. sluneční aktivity: skvrn, protuberancí, erupcí. Postupem času se ukázalo, že i u jiných stálic lze pozorovat indicie podobných úkazů, zejména skvrn či erupcí. Vědci z toho usoudili, že u některých hvězd můžeme očekávat přítomnost tzv. hvězdné aktivity. Odborníci samozřejmě očekávali, že půjde o aktivitu tzv. slunečního typu, tedy související s magnetickým polem. Nicméně na observační důkaz nějakou dobu čekali.
TIP: Záhady astrochemie: Jak měřit magnetická pole ve vesmíru pomocí metanolu?
Dnes již přesvědčivě víme, že i jiné stálice mají magnetická pole; nepozorujeme je však u všech těchto objektů: Například velká část horkých hvězd spektrálních typů O a B důkazy o organizovaném magnetismu neposkytuje.
Naproti tomu u chladnějších stálic jsou magnetická pole spíš běžná než výjimečná. Zřejmě to souvisí se současnou představou, že přítomnost zmíněného pole vyžaduje konvektivní promíchávání – a to je v dostatečné míře k dispozici právě jen u chladnějších hvězd.
