Magická síla kamenů: Hadžar al-Aswad, černý klenot z Arábie
Nejposvátnější muslimský černý kámen z Mekky připomíná svým tvarem ženské genitálie. Je dokonce možné, že jde pozůstatek předislámských ženských božstev. Jaká tajemství skrývá?
Islámský pupek světa – stejně jako kámen, který ho vyznačuje – dnes leží v saúdskoarabské Mekce. Podle legendy právě tam svrhl v dávných dobách Bůh z nebe balvan, aby Adamovi a Evě ukázal, kde mají postavit první oltář. Po Velké povodni zbyl ovšem z prvotního chrámu jen jeden kámen. Nalezl jej starozákonní prorok Abrahám a nařídil svému synovi Ismaelovi, aby nechal v místě vztyčit nový chrám. Tak se zrodila Ka’ba – střed světa, nad kterým se měla otevírat nebeská brána a v němž se nalézala i památka nejposvátnější – hadžar al-aswad, doslova „černý kámen“.
Proměnlivá velikost
Jedním z prvních nemuslimských cestovatelů, kteří Evropanům podobu legendárního klenotu popsali, se stal Švýcar Johann Ludwig Burckhardt. Mekku navštívil v roce 1814 v přestrojení za muslima a poznamenal si: „Jedná se o nepravidelný ovál o průměru asi sedmi palců (osmnácti centimetrů) se zvlněným povrchem, který sestává zhruba z deseti menších kamenů různých velikostí a tvarů, spojených trochou cementu a dokonale vyhlazených. Vypadá to, jako by někdo celek rozbil na několik kusů a pak spojil.“ Podle učence spočíval kámen v masivním stříbrném pásu, připevněném na vnější straně Ka’by: Dle tradice ho tam umístil sám Prorok.
Kámen můžete i dnes spatřit na vlastní oči – pokud tedy vyznáváte islám a je vám dovoleno se ke Ka’bě přiblížit. Hadžar al-aswad měří asi 20 × 16 centimetrů, ale jeho původní velikost před rozbitím a opětovným spojením zůstává předmětem sporů a v průběhu času se patrně měnila. Například podle jistého svědka z 10. století měl posvátný klenot dosahovat délky 46 centimetrů, jiné záznamy z počátku 17. století zmiňují dokonce rozměry 1,40 × 1,22 metru.
Meteorit, nebo čedič?
Otazníky se vznášejí i nad druhem kamene, který byl podle legendy původně bílý a zčernal teprve pod dotyky hříšníků. Dle nejrozšířenější hypotézy jde o meteorit, řada geologů ho však považuje za čedič, achát či kus přírodního skla, jímž může být například sopečný obsidián. Rozluštění záhady přísně střeženého skvostu brání i fakt, že zatím nikdy nebyl zapůjčen k vědecké analýze.
Nevysvětlenou zůstává také zvláštní podoba kamene zasazeného ve stříbrném plátu. Některým badatelům připomíná ženské genitálie, a dávají tak klenot i celou Ka’bu do souvislosti s předislámskými ženskými božstvy plodnosti. Před érou proroka Mohameda byl totiž kult ženských bohyň, zahrnující především al-Lát, al-’Uzzá a Manat, skutečně rozšířený po celé Arábii. V severních oblastech se největší slávě těšila al-Lát, uctívaná jako „matka všech bohů“.
Z bohyní dcerami
V době před nástupem islámu se zmíněné bohyni dostávalo velké úcty i v Mekce. Podle historika Hišáma ibn al-Kalbího, žijícího na přelomu 8. a 9. století, vykonávali věřící pouť kolem Ka’by již dlouho před Mohamedem, přičemž pronášeli slova „ve jménu Lát, ’Uzzá a Manat“, čímž vzývali nejvyšší ženskou trojici. Krátce po nástupu islámu však byla někdejší polyteistická božstva potlačena. Trojice bohyň sice „nezemřela“ a v muslimské tradici přetrvala, proměnila se však v „bezvýznamné“ Alláhovy dcery.
Černý kámen hraje při rituálu v Mekce zásadní roli dodnes. Věřící jej buď políbí, dotknou se ho rukama, nebo k němu pozvednou ruce, přičemž pronášejí tzv. takbír – vyznání víry pomocí fráze „Allahu akbar“ neboli „Bůh je největší“. V současnosti, kdy Ka’bu v jednu chvíli obcházejí desítky tisíc lidí, je nemožné se dostatečně přiblížit, natož kámen políbit. Stačí proto ukázat jeho směrem.
