Saúdská Arábie: Drsný svět islámského práva

Od roku 2004 trvale roste cena nafty. Je asi celkem jasné, co tento růst znamená pro Saúdskou Arábii, jejíž ropné zásoby reprezentují více než pětinu světových rezerv. Jen za rok 2004 měl tento stát z vývozu ropy čisté zisky 116 miliard dolarů. V letech 2005 a 2006 šlo o 150, resp. 154 miliard dolarů a loni se částka vyšplhala na rekordních 194 miliard dolarů – celých 29 % zisků zemí OPEC. Přes skvělou ekonomickou perspektivu jedné z nejbohatších zemí světa má tento stát vážné vnitřní problémy, které vyplývají především z autoritářského režimu.

Tvrdá královská ruka

V roce 1992 byl vládou schválen zákon, který stanovuje, že Saúdská Arábie je království dědičně ovládané syny a vnuky prvního krále Abd al-Azíz Ibn Saúda (viz Historie Saúdské Arábie). Stejný zákon prohlašuje Korán za ústavu země a islámské právo šaríja za jediný podklad místního právního řádu.

Tyto skutečnosti samy o sobě mnoho nenapovídají, vždyť panovník může být osvícený a právo spravedlivé. Ovšem podle Indexu demokracie, který sestavil anglický analytický týdeník The Economist, je saúdská vláda devátým nejméně demokratickým režimem světa. Král Abdalláh se pak na žebříčku magazínu Parade umisťuje pravidelně mezi pěti nejhoršími diktátory planety a to už o něčem vypovídá.

Zobrazit na mapě Googlu

Právo a trest

Součástí saúdskoarabského právního systému jsou kromě trestu smrti i tělesné tresty, jako je useknutí rukou a chodidel. Takového postihu se mohou dočkat vrazi, obchodníci s drogami a ti, kdo se dopustí znásilnění. Stejně však mohou dopadnout i zloději, homosexuálové a cizoložníci. Za lehčí provinění proti veřejné morálce, jako například opilství, může soud sáhnout k méně tvrdým trestů – především bičování.

Další zvláštností místního práva je v případě vraždy, zabití a tělesného poškození možnost „vykoupení viny“. Pokud pachatel zaplatí částku, kterou určí postižená rodina, vyhne se jakémukoli dalšímu trestu. V místním právu je rovněž zakotveno pravidlo, že za zabitou ženu lze požadovat jen polovinu částky, kterou rodina může chtít za usmrceného muže, ale žádný konkrétní ceník na tyto „krvavé peníze“ („blood money“ je polooficiální termín) neexistuje. V posledních letech jsou tak stále častěji požadovány sumy v řádech milionů dolarů. Další pozoruhodnou součástí saúdského práva jsou „čestná zabití“. Jde o usmrcení ženy v rámci rodiny, kdy motivací je „vymazání“ nečestného činu oběti. Tyto případy jsou soudy hodnoceny mnohem mírněji než běžná usmrcení, i když „nečestně“ se například zachovala mladá žena, která pomocí internetu rozmlouvala s neznámým mužem.

Hrozba zahraničních dělníků

Výše vypsané právní postihy jsou platné pro celou populaci včetně pracujících cizinců, bez ohledu na vyznání. Podle většiny odhadů je z 28 milionů obyvatel země více než 5,5 milionu pracujících cizinců, kteří jsou od objevu ropy před druhou světovou válkou klíčovou složkou ekonomiky. Vzhledem k tomu, že 45 % rodilých Saudů je mladších než 15 let, je podíl pracujících jiné státní příslušnosti odhadován na 67 % z celkové pracovní síly.

Zahraniční pracovníci jsou na jednu stranu vítáni, protože mnoho pracovních činností, které dělají lidé z chudších zemí, jsou pro Saudy považovány za podřadné. Mnohé vysoce kvalifikované posty by se zase stále neobešly bez profesionálů ze západních zemí. Na druhou stranu veřejnost cítí, že pro nepříliš vzdělanou saúdskoarabskou mládež jsou cizinci až příliš silnou konkurencí a činí je odpovědnými za vysokou nezaměstnanost. Teroristické útoky, jejímiž cíli jsou často právě zahraniční dělníci, tento postoj dobře dokreslují.

Vězni ve zlaté kleci

Ve více než pětimilionové množině zahraničních pracovníků je jen několik desítek tisíc Britů, Američanů a občanů dalších vyspělých států, kteří pracují především pro naftové společnosti a ve službách. Jsou dobře zaplaceni a daří se jim žít v zásadě stejně jako doma. Mnohem početnější jsou lidé z chudších zemí, kteří vykonávají nekvalifikovanou práci.

Nejodvážnější odhady tvrdí, že v Saúdské Arábii pracuje asi po 1,5 milionu lidí z Bangladéše, Indie i Pákistánu – dohromady tedy 4,5 milionu. Dalších zhruba třikrát 900 000 lidí prý přišlo z Egypta, Súdánu a Filipín. Tito lidé prodávají v obchodech, opravují auta, řídí taxíky, zametají ulice, staví domy a starají se o děti. Velká část z nich má přitom s pracovními podmínkami nesmírně špatné zkušenosti. Mnohým jsou odebrány pasy, jsou nuceni k práci přesčas a zařazováni do pracovních procesů, které neodpovídají jejich kvalifikaci. Pokud si stěžují, nebo chtějí odejít, zaměstnavatel jim pohrozí, že budou muset vrátit veškeré peníze, které jim po dobu pracovního poměru byly vyplaceny a poté budou deportováni. Jde o běžný jev a většina postižených se shoduje na tom, že v zemi jsou dobré zákony, které však zůstávají jen písmem na papíře.

Manžel a domácnost

Na rozdíl od pracovních podmínek cizinců, které se dají hodnotit slovy: „Teorie dobrá, provedení pokulhává,“ jsou životní podmínky saúdskoarabských žen přijatelné z jen velmi zúženého pohledu islámského světa předchozích století. Postavení něžného pohlaví se totiž v zemi striktně odvíjí od islámského práva, které ženám přisuzuje jednoznačně druhořadé, mužům podřízené postavení. Práva žen v Saúdské Arábii jsou dlouhodobě v hledáčku OSN a mezinárodních společností pro lidská práva a vláda islámského státu je pravidelně upozorňována, že by se měla pokusit o jejich nápravu.

Na analytické rozbory ale většinou reaguje jako na jasné lži nebo tvrdí, že základem ženských práv v zemi je respektování islámu. Státní zmocněnci tedy jakékoli zprávy odmítají jako nepatřičná vměšování se do svého právního systému a prohlašují, že podle islámu je ženám vyhrazena starost o manžela a domácnost.

Nebezpečné řízení

Diskriminace se konkrétně projevuje v mnoha životních aspektech, ale jedním z nejvážnějších je postavení žen v případě soudních přelíčení. Tady žena může svědčit jen v případě, že jde o osobní záležitost, které nebyli přítomni žádní muži. I tak je ovšem její výpověď považována pouze za předpoklad a nikoli fakt. To činí ženy zranitelné zejména v případech napadení a znásilnění, kdy je mnohem větší váha přisouzena slovu mužského útočníka. Často tak dochází k absurdním případům, kdy není potrestán pachatel, ale oběť násilí. Za to, že se pohybovala sama bez přítomnosti mužského příbuzného byla například v roce 2002 odsouzena znásilněná žena k 200 ranám bičem.

Po reformách v oblasti ženských práv volají aktivisté z celého světa a je možné, že některá nejspornější ustanovení by mohla být v budoucnosti změněna. Šance na změny jsou ovšem v hluboce islámském a patriarchálním prostředí Saúdské Arábie, kde mnozí věří, že dovolit ženám řídit automobil, by mohlo vést k přílišné otevřenosti a rozkladu tradičních hodnot, jen velmi malé.