Luxus císařského dvora: Jak se žilo v domácnosti Karla IV.

Král, a tím spíše císař, se musel při všech příležitostech ukazovat jako bohatý a štědrý člověk, obklopený výjimečnými osobami. Množství dvořanů a urozených hostů bylo především potřeba zabavit.

Písně a hostiny

Na Karlově dvoře se hojně pěstovala hudba a profesionální zpěváci zpívali dlouhé epické písně o slavných hrdinech, třeba o Alexandru Velikém nebo o králi Artušovi, kratší lyrické písně o lásce nebo i písně duchovněji založené. K hudbě patřil i tanec, o kterém toho však moc nevíme. Zábavu doplňovala vystoupení šašků, kejklířů i herců. To vše se odehrávalo především večer v průběhu hostin.

Díky šťastně dochovaným zlomkům účtů z Karlovy pražské palácové kuchyně, můžeme nahlédnout i do dobového jídelníčku. Jedlo se veškeré maso včetně veverek a zpěvných ptáků, ryby čerstvé i solené, raci, sýry, ovoce, jako přílohy pak sloužily chleba, housky, hrách nebo jáhly. Ke kvalitní hostině patřilo velké množství chodů s mnoha různými omáčkami a kombinacemi cizokrajných koření, například hřebíčku, šafránu, pepře či zázvoru. Častá byla kombinace slaných a sladkých chutí, například maso s omáčkou ze sladkého ovoce, případně ještě doslazené medem a samozřejmě řádně okořeněné.

Turnaje a lov ve Stromovce

Nejoblíbenějšími zábavami pánů byly turnaj a lov. Turnaje měly mnoho různých disciplín, z nichž královskou byl takzvaný tjost, tedy nájezd dvou rytířů v plné zbroji proti sobě. Ve 14. století už turnaje nebyly tak nebezpečné jako dříve, když se při nich používaly ostré zbraně. Přestože dřevce turnajníků byly opatřené tupou korunkou, docházelo stále často ke zraněním, a to i smrtelným.

Hon a lov divoké zvěře se mohl odehrávat v blízkých oborách u Pražského hradu. Jedna z nich byla třeba v místě dnešní Stromovky a císař měl svůj zvěřinec i přímo na hradě. Podle očitého svědectví v něm choval i obrovité hady a šelmy včetně lvů. Kromě venkovních zábav byly oblíbené i různé stolní hry jako šach, dáma nebo mlýnek.

Dvorské rafinovanosti

Muži měli mít nejlépe blond polodlouhé vlnité vlasy na ramena, a proto si pomáhali středověkou kulmou – nahřátým želízkem, kterým si vlasy kroutili. U dam byl ideál podobný – zvlněné vlasy dlouhé až k bokům a opět blonďaté. Ty se pak zaplétaly do rafinovaných účesů, a pokud na ně ženy neměly dost vlastních vlasů, pomohly si klidně zakoupeným příčeskem. Dámy už také znaly líčení – používaly se oční stíny, pudry, růž na rty a dokonce pinzety na vytrhávání obočí! Tělesnou úpravu doplňovaly voňavky. Oblíbený byl „pomander“, což byla ozdobná schránka ve formě drahého šperku, která ukrývala vonnou esenci.