Logika destruktivní dezinfekce: Nakažené mravence čeká nemilosrdná čistka
Jak se mravenci zachovají, když do hnízda přijde jejich druh infikovaný smrtící nemocí? Nemilosrdně ale pragmaticky. Jejich zásah lze přirovnat k reakci buněk imunitního systému.
Tým profesorky Sylvie Cremerové z Rakouského vědeckého a technologického institutu (IST Austria) se spolupracovníky z londýnské univerzity Royal Holloway a univerzity v německém Würzburgu, se již dříve věnoval invazivním zahradním mravencům druhu Lasius neglectus. V předešlé studii vědci ukázali, jak se mravenci o sebe vzájemně starají při zasažení plísní Metarhizium, která může zlikvidovat celou kolonii. Členy kolonie, kteří byli vystaveni spórám plísně, podrobují ostatní mravenci intenzivnímu čištění povrchu těla, které snižuje možnost, že se zárodek dostane mravenci do těla, zahubí jej a bude se dál šířit.
Co se ale stane, když je mravenec infikován? Tuto otázku chtěli Cremerová a ostatní biologové zodpovědět v navazujícím výzkumu, v němž sledovali infekcí nakažené mravenčí kukly. Zjistili, že infikované zárodky mravenci raději zabijí, než aby připustili další šíření plísně.
„Zjistili jsme, že mravenci dokážou už v raných stádiích onemocnění určit zasažené členy kolonie. Potom provedou to, co jsme nazvali ‚destruktivní dezinfekce‘ – zabijí nemocné a s nimi i plíseň, aby ochránili celé společenství,“ komentovala výsledky Cremerová.
TIP: Mravenci zpátečku zvládají: Cestu mají „nakoukanou“
Tento proces má mnoho společného se způsobem, jakým se s útokem vypořádává imunitní systém obratlovců. Infikované buňky vyšlou signál, jenž přiláká pozornost buněk imunitního systému. Ty napadené buňky naruší a vpraví do nich toxickou substanci, která zlikviduje napadenou buňku i s patogenem. Stejně tak mravenci naruší kokon infikovaných kukel a dírou vstříknou kyselinu mravenčí, která zabije kuklu i plíseň. To znovu dokazuje, jak mravenci společně pracují na přežití kolonie a spíše než shlukem jednotlivců jsou jediným velkým superorganismem.
