Lochneský zlatý důl: Tajemný úkaz už přilákal miliony turistů

Oficiální registr záznamů o pozorování dosud neidentifikovaného živočicha vede Gary Campbell. A v roce 2018 spočítal, že turistický ruch spojený s lochneskou přináší skotské ekonomice v přepočtu 1,2 miliardy korun ročně. „Pouze v deseti dnech z uplynulých čtyř let se zmínka o ní neobjevila v tisku, ať už u nás ve Skotsku, nebo ve světě,“ popisuje. Z lochnesky se stala regulérní značka globálního významu, schopná přitáhnout davy nadšených turistů z celé planety. A všichni doufají, že právě jim se poštěstí spatřit bájnou nestvůru na vlastní oči, přestože pravděpodobnost něčeho takového se statisticky blíží nule – už jen proto, že jezero Ness halí po většinu roku mlha a viditelnost nebývá valná. 

Navzdory tomu skotská kasa utěšeně bobtná. Do země každoročně zamíří 3,58 milionu zahraničních turistů a 1,5 milionu z nich si nenechá ujít návštěvu jezera nedaleko města Inverness. Jak dodává Campbell, v celém tom boomu je zcela bezpředmětné, zda v existenci lochnesky věříte, nebo ji považujete za pouhou fámu. Vyhledávač Google registruje každý měsíc zhruba 200 tisíc dotazů souvisejících s jezerní příšerou a dalších 120 tisíc ohledně ubytování v okolí. 

Pátrat může každý

Zmíněný oficiální registr záznamů o pozorování Nessie eviduje již 1 140 více či méně věrohodných případů jejího spatření, přičemž od loňského roku provozuje rovněž webkameru, která nepřetržitě monitoruje hladinu jezera – a dodnes zachytila desítku „incidentů“. Na webových stránkách organizace pak může každý vyplnit formulář s popisem toho, co viděl.

Nejslavnější fotografie údajné nestvůry vznikla v roce 1934. Že šlo o podvrh, přiznal její autor až v roce 1994. (foto: Wikimedia Commons, fair use)

Zájem pravidelně oživují nová svědectví, jejichž příval se nezastavil ani téměř 90 let od vzniku první fotografie údajné nestvůry. Zpočátku místní úřady registrovaly 20–30 hlášení ročně, s výjimkou letopočtu 1933, kdy jich zaznamenaly přes pět desítek. V současnosti jde v průměru o osm svědectví, zpravidla během turistické sezony. V rekordním roce 2019 nahlásili pozorovatelé 18 domnělých spatření Nessie, zatímco letos se jedná o čtyři a dosud poslední se odehrálo 25. dubna: Jistí manželé, kteří trávili dovolenou v nedaleké chatě, si prý v 6:16 ráno všimli čehosi na hladině. Pořídili tedy videozáznam, který později prozkoumal odborník a uvedl, že lze na záběrech jednoznačně rozeznat jakéhosi tvora vynořujícího se z vody, jehož velikost zcela jistě přesahuje rozměry například ptáka či vydry. 

Kariéra s nestvůrou

Na břehu jezera, jehož plocha zhruba odpovídá jihočeskému Lipnu, funguje od roku 1980 muzeum věnované slavné příšeře: Nabízí především široký přehled podvodů, jimž nadšení pátrači v minulosti čelili – mnozí se přesto nenechali odradit a věnovali výzkumu celé roky. Rekordmanem zapsaným dokonce v Guinnessově knize se stal 58letý Steve Feltham, který lochnesku systematicky hledá již od roku 1991. Poprvé k jezeru přijel coby sedmiletý chlapec a od té doby ho vodní plocha nepřestává fascinovat, třebaže za celou dobu nenarazil na jediný důkaz o možné přítomnosti bájného stvoření. 

Nicméně šance spatřit při pobytu u Loch Ness něco podezřelého není zcela nulová. Ačkoliv nejspíš půjde o úhoře či jesetera, znamená každý takový incident zdroj nesmírného vzrušení pro pasažéry výletních lodí. Plavidla hladinu křižují už od roku 1975 a v současnosti každoročně svezou na tři sta tisíc zájemců. Hodinová plavba zahrnuje několik zastávek a umožňuje cestujícím s dalekohledy a fotoaparáty vyvinout vlastní iniciativu. Lodě mají i sonar, a před třemi lety se tak dokonce povedlo pod hladinou zaznamenat neznámý pohybující se objekt dlouhý necelých osm metrů.

Pojištění proti Nessie

Příšera, jež zřejmě vůbec neexistuje, dala v uplynulých dekádách vzniknout lukrativnímu podnikání. Profituje z ní naprostá většina místních podniků, ačkoliv nemusejí mít s turistickým ruchem nic společného. Ikonou se stala obří socha připomínající dinosaura – právě tak má totiž stvoření údajně vypadat: Pozorovatelé nejčastěji popisují giganta s dlouhým zahnutým krkem a čtyřmi končetinami připomínajícími ploutve. Některé odborníky to přivedlo k myšlence, že by mohlo jít o reálného druhohorního tvora, jenž ve skotském jezeře přežil vyhynutí svých protějšků. 

Ve vědecké komunitě dnes každopádně převládá názor, že se dají veškerá pozorování lochnesky vysvětlit racionálně. Přesto stále existuje poměrně dost těch, kdo se s podobnou odpovědí odmítají smířit a zvěsti o monstru neberou na lehkou váhu. A jelikož se pro místní obyvatele jedná o zlatý důl, ochotně záhadu přiživují. Nijak proto nepřekvapí, že například v roce 2005 zajistili organizátoři skotského triatlonu účastníkům pojištění ve výši milionu dolarů pro případ, že by na ně při plavání v jezeře zaútočilo neznámé zvíře. Argumentovali tím, že se budou plavci pohybovat mimo jiné v zátoce Urquhart, kde došlo hned k několika pozorováním Nessie.

Obří úhoř

Propátrat místní vody se přesto již desítky let pravidelně vydávají i seriózně míněné vědecké expedice. Mezi léty 1962 a 1972 fungoval speciální Úřad pro výzkum lochneského fenoménu a v roce 1987 se odehrála první rozsáhlá pátrací akce s využitím podvodních radarů. Třídenní operace Deepscan s náklady ve výši milionu liber odhalila hned trojici neznámých objektů s rozměry 78–180 metrů, nicméně jejich vyzvednutí na hladinu se nezdařilo. 

Televizní stanice BBC pak v roce 2003 zorganizovala dvouletý výzkum pomocí šesti stovek sonarů. Cílem bylo zjistit, zda by se v hlubinných průrvách nemohl ukrývat potomek druhohorních vodních plazů. Předpokládalo se, že podobně jako jeho moderní příbuzní dýchá plícemi, a pozornost tedy směřovala k detekci vydechovaného vzduchu. Žádný výsledek se však nedostavil a oficiální závěr zněl, že lochneská nestvůra představuje pouhý mýtus. 

TIP: Zrození Nessie: Kde se vzala legenda o Lochnesské příšeře?

Totéž konstatoval i zatím poslední výzkum pod vedením novozélandského genetika Neila Gemmella. Jeho tým před třemi lety odebral z jezera stovky vzorků genetického materiálu a prokázal existenci tří tisíc různých druhů živočichů a mikroorganismů. Žádný z nich se však ani vzdáleně neblížil dinosauří DNA. Nejpravděpodobnější vysvětlení podle Gemmella zní, že pokud v jezeře skutečně žije nějaké obří stvoření, pak se patrně jedná o gigantického úhoře. Jelikož největší známý druh zmíněné ryby dorůstá až 1,5 metru a hmotnosti kolem 60 kilogramů, považuje se hypotéza za poměrně reálnou.