Lehké kulomety v akci (1): Britský Lewis Gun vs. německý Maschinengewehr MG

Pěšáci s puškami se zvedají ze zákopů a běží k liniím protivníka; ten ale rychle zahajuje palbu z těžkých kulometů, jejichž dávky masakrují útočící vojáky. Tak nějak vypadá běžný obraz Velké války a víceméně odpovídá skutečnosti na počátku konfliktu, než začala do bojů stále výrazněji promlouvat i nová kategorie zbraní. Armády vedle těžkých zařazovaly též snadno přenosné lehké kulomety, které zajišťovaly zejména podporu útoku, což posléze transformovalo i způsob nasazení pěšáků. Která země vyráběla lepší lehký kulomet? A která udělala nejvíce pro vývoj taktiky?

Američanův evropský úspěch

Ačkoliv se kulomet Lewis stal jedním ze symbolů britské armády v první světové válce, jeho původ leží v USA. Autorem konstrukce se stal americký důstojník Isaac Newton Lewis, jenž využil část designu neúspěšného kulometu Samuela McCleana a roku 1912 představil první prototypy nové zbraně. Nejprve ji představil velitelům US Army, ale ti udržovali těsné vztahy s Coltovou zbrojovkou, která nabízela vlastní kulomety, takže Lewisův nápad vesměs odmítli. Zklamaný důstojník proto opustil armádní službu a vydal se do Evropy oslovovat jiné zákazníky. Jeho výtvor hned při prvních předváděcích zkouškách zaujal Brity a Belgičany.

V Belgii proto brzy začala stavba pobočky Lewisovy firmy, aby vyráběla kulomety v belgické ráži 7,65×53 mm, a další dohodu podepsal se zbrojovkou BSA (Birmingham Small Arms), jejíž produkty měly mít britský kalibr .303 (7,7×56 mm). O zbraň se zajímali dokonce i Němci, jenže jednání přerušilo propuknutí války, do níž kulomety Lewis promluvily hned od začátku, protože prototypy nasadila belgická armáda již v srpnu 1914. Masovou výrobu mezitím chystala firma BSA, jež učinila v konstrukci i některé změny, z nichž nejvýraznější byl fakt, že sériová verze střílela z otevřeného závěru.

Systém Lewis poháněly prachové plyny odebrané z hlavně (jak je zvykem u téměř všech dnešních kulometů), ale v té době šlo o relativně vzácný princip, jelikož tehdy dominoval mechanismus Maxim poháněný zákluzem hlavně. Lewis vynikal také tím, že měl vzduchové (nikoli vodní) chlazení a místo nábojového pásu používal otáčivý zásobník, jehož pohon byl spojen s funkčním mechanismem. Konstruktéři velmi zvláštně vyřešili též vratnou pružinu, protože nešlo o obvyklou vinutou pružinu s přímým pohybem, nýbrž o spirálové péro podobné tomu v hodinkách.

Nová kategorie zbraní

Především díky absenci těžkého vodního chladiče byl kulomet Lewis na svou dobu neobvykle lehký, a proto jej mohl snadno přenášet jediný voják. Pro palbu stačila dvojnožka, avšak první sériové zbraně dostávaly masivní trojnožku stejné konstrukce, jaká se užívala též u těžkých maximů/vickersů. Britská armáda totiž vnímala urgentní potřebu kulometů, ale vickersů neměla dostatek, a proto první lewisy přicházely na bojiště v podstatě v úloze těžkých kulometů.

Pro tu se ovšem příliš nehodily, jelikož vzduchové chlazení neumožňovalo vést dlouhou nepřetržitou střelbu. Některé exempláře zvládaly vypálit i 2 000 ran v řadě, jenže většina kusů se zasekávala po 800–1 000 výstřelech, načež se muselo čekat na jejich zchladnutí. Velitelům i prostým vojákům trvalo určitou dobu, než pochopili, že lewis není jakási dočasná nouzová „náhražka“ za nedostatkové vickersy, nýbrž zástupce úplně odlišné kategorie zbraní.

V obou válkách

K produkci ve fabrice BSA se přidala americká firma Savage Arms, protože britské ozbrojené síly žádaly další a další kulomety, a to nejen pro armádu, ale i pro letectvo, neboť lewis se stal běžnou výzbrojí letounů. Díky proudu vzduchu nepotřeboval velký a složitý chladicí nástavec, který tudíž u leteckých zbraní často chyběl. Nejvíce exemplářů ale pořád mířilo k pěchotě. Standardní britský pěší prapor měl na počátku války dva těžké vickersy, ale ty se potom přesunuly k samostatným kulometným útvarům a formace obdržela čtyři lewisy.

Dokončení: Lehké kulomety v akci (2): Britský Lewis Gun vs. německý Maschinengewehr MG

V roce 1916 se tabulkový počet zvýšil na šestnáct a na konci války disponoval dokonce 36 kulomety, dvěma u každé čety a ještě čtyřmi u velení praporu, které sloužily coby protiletadlová obrana. Za první světové války se zhotovilo přes 50 000 lewisů, z nichž část se dostala i do dalších zemí, například do Itálie, Ruska či k americké námořní pěchotě. Povedené zbraně zůstaly ve výzbroji velice dlouho, protože navzdory nástupu nového kulometu BREN se lewis rozsáhle používal i během druhé světové války.