Legenda proti experimentu: Duel tanků T-34/76 a maďarských 40M Turán (1)

Sovětský tank T-34 nepochybně náleží mezi nejslavnější vojenská vozidla všech dob a stále je veden v arzenálech několika armád třetího světa. Lze také spatřit mnoho zachovaných kusů ve formě památníků či muzejních exponátů, mezi nimiž ovšem dominuje pozdější verze T-34/85, která nesla 85mm dělo, zatímco původní varianta se 76,2mm kanonem je mnohem vzácnější. Zcela jinak je tomu u jednoho tanku Osy, který se s „čtyřiatřicítkou“ utkával, avšak dnes už jej znají zřejmě jenom experti a nadšenci. Maďarský turán se totiž dochoval jen v jediném kusu, který se nachází v tankovém muzeu v ruské Kubince.

Americké hodnocení 

Zrod sovětského tanku T-34 se zajisté řadí mezi vůbec nejznámější příběhy v historii vojenské techniky, a proto jej není třeba podrobně opakovat. Připomeňme alespoň, že tento typ pocházel z konstrukční kanceláře v Charkově a částečně navazoval na kontroverzní rychlé tanky BT. Oproti nim ale postrádal schopnost jezdit na kolech a dostal silnější pancíř a také výkonnější dělo ráže 76,2 mm. Nesporně šlo o perspektivní konstrukci, avšak ve vedení Rudé armády měl stroj řadu kritiků, takže začátek jeho sériové produkce se dost opozdil. Na tom se ale podílely i problémy sovětského průmyslu, protože T-34 obsahoval řadu nových prvků a technologií, jejichž zavádění rozhodně nebylo snadné. V okamžiku německého útoku tak Rudá armáda sice disponovala celkově asi 24 000 tanky, jenže jen 1 200 připadalo na T-34, s nimiž navíc osádky vesměs nedovedly příliš dobře zacházet. 

Před rokem 1989 bylo v podstatě povinností T-34 nekriticky chválit a tvrdit, že těmto tankům patří i zásadní podíl na zpomalení německého postupu k Moskvě. Realita ale vypadala poněkud jinak, protože už sám omezený počet těchto obrněnců v kombinaci s nezkušeností osádek znamenal, že jejich reálný význam během roku 1941 nemohl být velký. Také ono vychvalování T-34 je vhodné uvést na pravou míru, v čemž mohou pomoci mimo jiné závěry zkoušek, jimž jeden kus v roce 1942 podrobili Američané, kteří tank dostali v rámci válečné spolupráce. 

Pochválili účinný kanon či odolnost pancéřování, dobře hodnotili i široké pásy a schopnost tanku fungovat v extrémních teplotních a jiných klimatických podmínkách. Onen sklon pancíře ale zdaleka nepřinášel jen výhody, neboť sice zvyšoval efektivní tloušťku, ale zároveň vedl ke stísněnosti vnitřních prostor. Ergonomii T-34 Američané hodnotili jako příšernou, vadila například velmi dlouhá doba nutná k opuštění vozidla, což se v případě zásahu v boji mohlo projevit fatálně. Většina tanků T-34 postrádala vysílačky, takže pro komunikaci se musely používat signální praporky.

Několik výrobních variant 

Dieselový motor V-2-34 byl výkonný, ovšem poruchový a opatřený nekvalitním vzduchovým filtrem, o kterém prý jeden americký expert prohlásil, že tak nepovedenou součástku do agregátu snad musel namontovat sabotér. Ve věži bylo místo jen pro dva muže (protože velitel musel zastat i úlohu střelce), kteří z ní měli špatný výhled. Je ale nutné dodat, že přinejmenším ona poslední chyba se dočkala nápravy. Tank T-34 se 76,2mm dělem se totiž dodával v několika provedeních, jež se znatelně lišila. 

Němci tyto modely značili velkými písmeny od A do F a tento systém se posléze dlouho udržoval i v západní literatuře, nicméně v SSSR taková systematika nikdy nefungovala. Nejstarší provedení z roku 1940 (model A) mělo ještě slabší motor a méně výkonný kanon L-11, motor V-2-34 a dělo F-34 se montovaly až do verze z roku 1941 (model B). V roce 1942 se přešlo na další modifikaci (model C), jež byla zejména výrazně zjednodušená a měla zesílený pancíř. U těchto tří se užívaly svařované nebo odlévané věže s tím, že postupně přibývalo těch druhých.

Mickey Mouse

Největší změna přišla na podzim 1942, kdy se začaly instalovat nové odlévané věže s mírně většími rozměry, typickými šestibokými tvary a dvěma velkými poklopy. Čelní pohled na tyto tanky s otevřenými poklopy vedl k tomu, že jim Němci dali přezdívku „Mickey Mouse“. Nové věže měly několik podob, podle kterých Němci odlišovali modely D, E a F, z nichž největší posun znamenalo „éčko“.

TIP: Tank T-34: Sovětská legenda, která vyhrála 2. světovou válku

To se dodávalo od roku 1943 a dostalo velitelskou kopuli, jež výrazně zlepšovala rozhled velitele. V té době se také změnila celková strategická situace, což se odrazilo i ve vyšší kvalitě sériové výroby T-34, jež byla na začátku velmi proměnlivá. Paradoxně ale právě to představovalo i jednu z největších předností „čtyřiatřicítky“, možná tu vůbec největší. Konstrukce totiž byla jednoduchá, snad až brutálně pragmatická a vhodná pro masovou produkci.

Dokončení: Legenda proti experimentu: Duel tanků T-34/76 a maďarských 40M Turán (2)