Kult svatého Václava: Věhlas symbolu státnosti se neomezil pouze na české země
Postava knížete Václava, později svatořečeného, zanechala nesmazatelný otisk nejen v české společnosti. S jeho odkazem se setkáváme napříč dějinami od středověku po 21. století.
Krátce po smrti knížete Václava se našlo vhodné podhoubí pro jeho kult v Bavorsku, kde vznikly první svatováclavské legendy. Na přelomu 10. a 11. století se již Václavovo jméno objevuje v martyrologiu (seznamu světců) kláštera sv. Jimrama v Řezně.
Velké podpory se dostalo Václavovu kultu od císaře Oty II. (císařem 973–983), neboť Václav představoval typ panovníka-světce, jenž v Říši chyběl. Po přesídlení do Itálie proto Ota II. pověřil mantovského biskupa Gumpolda sepsáním svatováclavské legendy, která zprostředkovala příběh našeho knížete středověké západní Evropě i Kyjevské Rusi na východě.
Mezinárodní světec
Tam se kult svatého Václava objevil nejpozději za vlády Jaroslava Moudrého (1016–1054), jenž dal roku 1036 pokřtít jednoho ze svých synů jménem Václav (Vjačeslav). V genealogii rodu Rurikovců nacházíme dále v 11. a 12. století hned pět Václavů. To jasně signalizuje vstup svatováclavského kultu na Kyjevskou Rus, kde též legenda o svatém Václavovi posloužila jako vzor pro vznik legend o prvních ruských mučednících Borisovi a Glebovi, bratrech Jaroslava Moudrého.
Svatý Václav je jediným českým světcem, jehož svátek slaví katolická církev po celém světě. V bazilice svatého Petra v Římě má svůj vlastní oltář a vstoupil rovněž mezi pravoslavné svaté. Značné úctě se těší také v Polsku, což mimo jiné dokládá i sto let starý polský kostel svatého Václava v americkém Chicagu.
Nejvíce vešel náš Václav na celém světě do obecného povědomí prostřednictvím anglické vánoční koledy Dobrý král Václav, zapsané v 19. století, která vypráví o milosrdenství a zázraku, který Václav vykonal na den svatého Štěpána.
