Rentgenové záření kosmických objektů může mít různý původ: Pochází buď z tepelných, či netepelných procesů. Pro tepelné původce platí, že jsou zdrojem záření všech vlnových délek, avšak zastoupení jednotlivých energií se s ohledem na teplotu mění. S jejím nárůstem se maximum vyzařování posunuje ke kratším vlnovým délkám a roste význam rentgenové složky.
TIP: Vesmírná observatoř Chandra objevila záhadný zdroj rentgenového záření
Pokud se vědcům podaří změřit u nějakého objektu značnou rentgenovou složku tepelného původu, je jisté, že pochází z velmi horké látky – typicky o několika milionech stupňů. Pro příklad nemusíme chodit daleko: Ve slunečních erupcích se při rekonexi magnetického pole materiál prudce ohřívá až na desítky milionů stupňů, přičemž se stává zdrojem rentgenového záření.
Ve zmíněných erupcích je však jeho zdrojem i brzdné záření při průniku rychlých částic do hustších vrstev atmosféry. Tento typ patří mezi netepelné původce, k nimž dále řadíme procesy v magnetických polích. Rentgenové záření tedy může vydávat překvapivě mnoho kosmických těles: od planet, včetně Země, přes hvězdy až po černé díry či jádra aktivních galaxií.
