Krok za krokem: Co dělat, když vystřelíte v sebeobraně?

Použití střelné zbraně za účelem sebeobrany představuje vždy ošemetnou záležitost, zvláště ve chvíli, kdy se střetnou na první pohled fyzicky obdobně zdatní soupeři (typicky muži). K incidentům spojeným se střelbou často dochází beze svědků, kteří by mohli vnést do celé události jasno, navíc v případě obrany proti skupině násilníků se díky jejich výpovědím můžete u  soudu lehce ocitnout v pozici domnělého agresora. V České republice se běžní občané nemusejí „ohánět“ zbraněmi každý den, takže je zde většina takových konfliktů posuzována mimořádně pečlivě – byť s použitím různě přísného „metru“.

Zachovat chladnou hlavu

Snažili jste se agresora odradit křikem, pohrůžkou použití zbraně či holýma rukama, ale útok přesto pokračoval, takže jste v obavě o život museli vystřelit? Jistě jste prožili nemálo stresu, ale tomu byste měli dokázat alespoň částečně čelit – vlastníte přeci zbrojní průkaz a musíte tak udržet své emoce pod kontrolou. K tomu je ale dobré mít dopředu nachystán alespoň stručný krizový scénář, kterého se budete moci přidržet. Na co tedy klást největší důraz?

Rada číslo jedna zní: Jakmile to bude jen trochu možné, zavolejte 158, tedy přímo na policii, což je efektivnější než hovor s univerzální linkou 112, kde dochází k dalšímu vyhodnocování informací, a teprve poté ke kontaktování záchranných i policejních složek. Operátorovi pak sdělte co nejstručněji, k čemu došlo, kde jste a jak je na tom (zdravotně) postřelená protistrana. Nezapomeňte zdůraznit, že jste poskytli útočníkovi první pomoc, neboť všechny hovory na tísňových linkách bývají ukládány a později mohou být použity jako důkazní materiál u soudu – ať už proti vám, nebo ve váš prospěch.

Neznalost neomlouvá

Pokuste se přitom mírnit své rozhořčení vůči agresorovi, neboť vše bude u soudu pravděpodobně obráceno ve váš neprospěch. „Plusové body“ vám naopak získá fakt, že jste policii informovali jako první vy a v co nejkratší době od skončení celého dramatu – a nikoliv třeba náhodní svědci. Pokud jste stříleli ze samonabíjecí pistole, pak ji zajistěte a uschovejte do pouzdra, ale rozhodně nevybíjejte – to samé proveďte s revolverem. Pokud jste se totiž bránili skupině útočníků a alespoň část jich z místa konfliktu uprchla, hrozí jejich návrat ještě před příjezdem PČR.

„Zmátořit“ se ale může také postřelený agresor, neboť mu v  žilách jistě koluje velké množství adrenalinu. Držet zbraň v ruce ve chvíli příjezdu policie ale není právě nejšťastnější nápad, neboť vás její příslušníci, pracující rovněž pod značným stresem, mohou nechtíce zaměnit za pachatele. Zasahující PČR na svou pistoli proto okamžitě upozorněte, a oni si ji převezmou. S vystřílenými nábojnicemi nijak nemanipulujte a v případě, že agresor použil jakoukoliv zbraň, pak ji nechte rovněž ležet na místě (samozřejmě nikoliv v případě, že by ji mohl ještě dodatečně použít). Nezapomeňte, že budete muset projít testem na přítomnost alkoholu a drog, takže dopředu zapomeňte na cokoliv ostřejšího „pro uklidnění.“ 

Bez právníka ani ránu

Již od prvních chvil strávených ve společnosti policistů si vyžádejte právního zástupce. Byť to v našich končinách nebývá zvykem, je dobré mít uložen kontakt na svého advokáta přímo v mobilu, a tím pádem kdykoliv po ruce. Bez jeho přítomnosti by se neměl obejít žádný z  pozdějších výslechů – policistům tak na místě incidentu sdělte v holých větách to nejpodstatnější: Kdo útočil na koho a čím, jak jste vedli následnou obrannou palbu (a jak jste případně pachatele zadrželi) a jakým způsobem jste mu poskytli první pomoc.

Pokud o nich víte, doveďte policisty k důležitým důkazům – útočníkově zbrani, stopám krve či odhozeným předmětům. Do košatého vyprávění své verze celého konfliktu se určitě nepouštějte, a to ani v případě předběžného výslechu jako zadrženého. I když to nemusí znít lákavě, je lepší se nechat na celý den zadržet a strávit jej v cele čekáním na právníka, než se později na základě nešťastně vyřčených vět ocitnout ve vazbě. 

Velmi kontroverzně může také působit povinnost poskytnout první pomoc, neboť náš právní řád nutí každého schopného jedince provést alespoň pokus o záchranu člověka, a to i v případě, že se vás ještě před chvílí očividně pokoušel zabít. K aktu (ne)poskytnutí první pomoci však soudy přihlížejí skutečně přísně a vy jím nejste vázáni pouze ve chvíli, kdy zraněný útočník představuje stále hrozbu a může svůj útok obnovit. Je však zřejmé, že projevená snaha o  pomoc z  vás poměrně rychle sundá masku člověka, který rád bere spravedlnost do vlastních rukou či dokonce jedince libujícího si v násilí.

Stůj, nebo střelím!

Častou událost, při které však většinou neteče krev a jež končí pro napadeného i agresora méně fatálně, představuje zadržení útočníka za pomoci pohrůžky palnou zbraní. Náš trestní řád umožňuje každému občanovi omezit na osobní svobodě osoby, které byly přistiženy při trestném činu nebo bezprostředně po něm, pokud je toho třeba k zamezení útěku, zjištění totožnosti či zajištění důkazů. Takto zadržený jedinec ale musí být v co nejkratší době předán do rukou PČR, případně o tom musí být policie co nejrychleji srozuměna.

TIP: Nesmrtící novinka v osobní obraně: Pepřová pistole Salt

Z toho vyplývá i povinnost pro obránce, který by měl jednat co nejrychleji a také s ohledem na zachování důstojnosti protistrany. V praxi můžete agresora třeba spoutat, zalehnout, uzamknout v objektu či zadržet na místě za použití hrozby zbraní, avšak pokud na vás nijak neútočí, nesmíte mu rovněž „v odvetě“ ubližovat, ať se předtím dopouštěl čehokoliv. Výjimku představuje třeba situace, kdy svým tělem zatarasíte únikový prostor a agresor vás proto opět napadne. Tím započne nový útok proti vaší osobě a vy zase můžete zahájit akci v intencích nutné obrany, kterou lze vést dle platných zákonů s mnohem větší razancí, než s jakou přišel samotný útok.