Kraken s tenkým brněním (1): Sovětské výsadkové vozidlo 2S25 Sprut-SD

V ruštině slovo sprut znamená chobotnice, na západě se však častěji překládá název tohoto typu jako kraken. Stejně jako u mnoha dalších vozidel vyvíjených pro výsadkáře má za sebou i tento sovětský obrněnec křivolakou cestu, poznamenanou mnoha problémy, jež vyústily v řadu produkčních zdržení. Jakkoli jde o zajímavé vozidlo, dosud se vyrobil jen omezený počet sérií, což se však možná ještě změní. Za sprutem stáli v 80. letech ti stejní odborníci, kteří dříve vyvíjeli (s využitím totožných vývojových procesů) rovněž výsadkové bojové vozidlo pěchoty BMD-1 (bojevaja mašina děsantnaja), což se odrazilo na jeho koncepci. Základní princip veškerých aeromobilních sil totiž spoléhá na rychlý útok a průnik hluboko za nepřátelské linie. Při takových operacích se může výsadek setkat s nepřátelskými obrněnci, hrozbou, kvůli níž vznikla vozidla řady BMD. Tedy malá, lehká a současně s velkou palebnou silou, která by soupeřovy tanky mohla eliminovat, aniž by se s nimi dostala do vzájemných soubojů.

Nízkotlaké zklamání

Když po delší službě nízkotlakého 73mm kanonu Grom (ve výbavě BVP-1 a výsadkových BMD-1) vyšly v praxi najevo jeho žalostné výkony proti obrněným cílům, hledali sovětští designéři alternativní způsoby, jak zvýšit palebnou sílu výsadkového vojska. Jednu z cest představovalo „vylepšování“ BMD protitankovými řízenými střelami (PTŘS), což vedlo ke vzniku BMD-2 a později BMD-3. Existoval však i jiný způsob, který sice neměl tolik zastánců, ale nakonec na něj došlo. Jednalo se o představu obojživelného, tankovým kanonem disponujícího výsadkového vozidla s nízkou hmotností, které by doprovázelo BMD a vypořádalo se s hrozbami, na něž samotná „béemdéčka“ stačit nemohla.

Sovětský svaz učinil s lehkými tanky spoustu zkušeností, například v podobě poválečného PT-76. Šlo však o vymírající druh, postupně nahrazovaný bojovými vozidly pěchoty. Panoval názor, že kombinace 73mm kanonu s hladkým vývrtem a PTŘS 9M14 Maljutka instalovanou na BMP/BMD by činila jakýkoliv výsadkový tank zastaralým už v okamžiku přijetí do výzbroje.

Náhrada PT-85

Do jisté míry to byla pravda, ovšem této kategorie se zastávali někteří vlivní veteráni jako ministr obrany maršál Andrej Antonovič Grečko. Často argumentovali nižšími náklady, protože jeden dělostřelecký granát vyjde zpravidla mnohem levněji než řízené střely. Posledním vzorem, skutečně patřícím do třídy lehkých tanků, byl prototyp PT-85 navržený jako náhrada za PT-76.

Ačkoli se nikdy nerozšířil (nezaměňovat s odlišným vozidlem, severokorejským PT-85), myšlenka vyvinout moderní lehký tank přetrvávala, jen jeho role se poněkud posunula směrem k vozidlu poskytujícímu především podpůrnou palbu. Jednalo se do určité míry o odklon od tradičních úkolů lehkých tanků. Další projekt v řadě lehkých pásových vozidel, Objekt 934 „Sudja“ (vyvinut v 70. letech) se dal považovat jak za lehký tank, tak za stíhač.

Proti leopardům i abramsům

Pravda byla taková, že sami Sověti v tu chvíli přesně nevěděli, jakou cestou projekt nasměrovat. Celý záměr tak skončil neúspěchem kvůli řadě neshod mezi různými vlivovými skupinami, z nichž každá chtěla mít slovo. Nakonec program Moskva stopla proto, že ztenčující se zdroje armáda nasměrovala do Objektu 688 (ze kterého se nakonec zrodilo BMP-3).

Ze zmatku okolo Objektu 934 však přece jen nakonec vyšlo celé odvětví lehkých tanků s jasným cílem – zaměřit se na podpůrnou roli. V první polovině 80. let dostala NATO typy Leopard 2, Challenger 1 a M1 Abrams, proti nimž bylo BMD-1 téměř bezmocné, a vypadalo to, že schopnosti sovětských výsadkových vojsk jsou při případném setkání s uvedenými typy zásadně ohroženy.

Samochodka na padácích

Do výzbroje Sovětů zároveň začal tou dobou ve větších počtech přicházet těžký transportní letoun Iljušin Il-76, který měl řadu výhod, zejména výrazně zvýšenou nosnost, a tedy možnost přepravovat těžší vozidla. V návaznosti na nový páteřní dopravní letoun pak armáda v roce 1982 navrhla jednotný podvozek pro řadu vozidel (včetně samohybného PT děla), která by dokázala eliminovat i ty nejtěžší tanky NATO.

TIP: Tank Leopard 2: Ocelová šelma nejen pro vojska NATO

Uvedený koncept se důležitým místům zalíbil, a tak ještě v roce 1982 začal vývoj samohybného 125mm děla s hladkým vývrtem a na podvozku sdíleném s připravovanou třetí generací výsadkových bojových vozidel BMD-3. Na samotném vývoji se podílely tři subjekty: Ústřední vědecko-výzkumný ústav pro přesné strojírenství (jinak známý jako CNIITOČMAŠ), Továrna č. 9 ve Sverdlovsku (dnes Jekatěrinburg) a Volgogradský traktorový závod.

Dokončení: Kraken s tenkým brněním (2): Sovětské výsadkové vozidlo 2S25 Sprut-SD