Kovová jizva na bílém trpaslíkovi prozrazuje jeho kanibalskou minulost

Odborníci již delší dobu vědí, že bílí trpaslíci, pozvolna vyhasínající jádra vyhořelých hvězd podobných Slunci, mohou pohlcovat pozůstatky planet a planetek svého planetárního systému. Stephano Bagnulo z Observatoře a planetária Armagh v Severním Irsku a jeho kolegové nedávno nalezli pozoruhodný důkaz tohoto hvězdného kanibalismu – na bílém trpaslíkovi WD 0816-310, který je pozůstatkem hvězdy jen o něco hmotnější než naše Slunce, vědci objevili „kovovou jizvu“.

„Prokázali jsme, že tento materiál pochází z úlomku planety, který skončil na bílém trpaslíkovi,“ potvrzuje Jay Farihi z Londýnské univerzity. „Šlo o těleso podobně velké nebo i větší ve srovnání s masivní planetkou Vesta Sluneční soustavy, jejíž průměr je zhruba 500 kilometrů.“

Kov na trpaslíkovi

Pozorování také poskytla vodítka k vysvětlení, jak hvězda ke své „kovové jizvě“ přišla. Vědci si všimli, že síla detekce kovu se mění s rotací hvězdy, což naznačuje, že detekované kovy jsou koncentrované na specifických oblastech, nikoliv rovnoměrně rozprostřené po celém povrchu bílého trpaslíka. Ukázalo se také, že tyto změny jsou synchronní se změnami magnetického pole bílého trpaslíka, což naznačuje, že kovová jizva leží na jednom z jeho magnetických pólů. 

Společně tyto indicie naznačují, že to bylo právě magnetické pole, které vtáhlo kovy z rozbitého úlomku planety a vytvořilo z něj pozorovanou jizvu. Výsledky výzkumu nedávno zveřejnil odborný časopis Astrophysical Journal Letters.

TIP: Atmosféry bílých trpaslíků by mohly obsahovat zbytky rozdrcených exoplanet

„Bylo pro nás překvapením, že kovový materiál není rozptýlený na povrchu celého trpaslíka, jak předpovídají teorie. Místo toho vytváří koncentrovanou oblast, kterou udržuje stejné magnetické pole, jaké navádělo padající kov. Nic podobného jsme zatím neviděli,“ přiznává John Landstreet z kanadské Západní univerzity.