Kosti padlých u Waterloo i na dalších bojištích se proměnily v ceněné hnojivo
Vojáci, kteří zahynuli u Waterloo i v mnoha dalších evropských bitvách, se po své smrti často stávali hnojivem. Po kostní moučce bohaté na fosfor byla na počátku 19. století velká poptávka
Slavná bitva u Waterloo, ke které došlo v roce 1815, byla velmi krvavá. Zahynulo během ní dohromady více než 60 tisíc vojáků řady národností a spolu s nimi asi 7 tisíc koní. Přesto archeologové u Waterloo (ale i na řadě dalších bojišť této doby) nenacházejí téměř žádné ostatky, ať už lidské či zvířecí. Co se s nimi stalo?
Možná to bude znít neuvěřitelně, ale se vší pravděpodobností s nimi pohnojili pole v širokém okolí. „Evropská bojiště podle všeho byla snadno dostupným zdrojem velkého množství kostí. Tyto kosti mohly být zpracovány do podoby kostní moučky, což je velmi efektivní hnojivo,“ uvádí Tony Pollard z výzkumného Centra pro studia válek a archeologii konfliktů britské Glasgowské univerzity.
Výborné hnojivo z bojiště
S kolegy narazili na nejméně tři novinové články ze dvacátých let 19. století, tedy z doby jen několik let po bitvě u Waterloo, které zmiňují dovoz lidských kostí z evropských bojišť kvůli výrobě hnojiva. Badatelé dospěli k závěru, že velká pohřebiště v té době představovala výtečný zdroj ceněného fosforečného hnojiva.
TIP: Vědci přišli na omyl slavného antického dějepisce Hérodota
Podle Pollarda se Waterloo po bitvě a rozhodující porážce Napoleona stalo velkým lákadlem pro tehdejší „turisty“ a místní ze širokého okolí. Ti nejprve obrali mrtvé o vše cenné a užitečné, včetně například zubů, které se pak používaly k výrobě protéz. Po čase, když mrtvoly zetlely, přišly na řadu i kosti padlých vojáků.
