Kolosální hrobka dolmen Menga je výkvětem inženýrství doby kamenné
Dávní stavitelé dolmenu Menga na jihu Španělska pracovali s velkými a křehkými balvany. Výsledek jejich snažení fascinuje dodnes
U španělského města Antequera v Andalusii se nalézá trojice megalitických staveb – dolmenů. Nejstarší z nich je dolmen Menga, který byl postaven asi před 5 700 lety. Jde o velkou hrobku, v níž nalezlo poslední odpočinek několik set lidí. Vybudovat něco takového muselo být pro lidi doby kamenné mimořádně náročné.
Inženýrský majstrštyk doby kamenné
José Antonio Lozano Rodríguez ze Španělské národní rady pro výzkum CSIC vedl tým odborníků, kteří detailně prostudovali dolmen z technického hlediska. Podle nich jde nejvíce impozantní kamenný monument, který v daném období vznikl na území Ibérie a nejspíš i celé Evropy. Závěry španělských vědců nedávno zveřejnil vědecký časopis Scientific Reports.
Největší horizontálně uložený balvan dolmenu je monolit těžký zhruba 150 tun. Jde o druhý největší známý kámen, který byl použit při neolitické stavbě tohoto typu. Analýzy odhalily, že na stavbu dolmenu byly použity převážně kameny z kalkarenitu, sedimentárního vápence, který je zásaditou obdobou pískovce. Takové kameny je přitom bez poškození velmi obtížné přesouvat. Aby stavbu nepoškodila voda, ochránili dávní stavitelé největší balvany mnoha vrstvami, v nichž se střídají pískovce a stlačená zemina.
Ať už dolmen Menga postavil kdokoliv, musel to pečlivě naplánovat. Stavitelé museli být zruční, technicky zdatní a disponovat fungující logistikou. Kromě velkých křehkých balvanů si museli poradit s dřevěnými konstrukcemi i prací s lany. Náhodná není ani poloha dolmenu – při východu slunce v něm vzniká pozoruhodná hra světel a stínů. Výsledek práce dávných stavitelů můžeme obdivovat i po téměř šesti tisících letech.
