Kolik členů může mít jedna planetární soustava?
Zdálo by se, že počet planet kroužících kolem jedné hvězdy nemůže nic omezovat, neboť prostory planetárních systémů jsou natolik prázdné, že pojmou nespočet oběžnic
Výsledky hledání extrasolárních planet nás ovšem přesvědčují, že tomu tak nejspíš není a že planetární soustavy zřejmě musejí splňovat řadu dosud neznámých pravidel a výběrových efektů. Takže mnohé jsou vlastně již plně obsazeny, i když v nich nacházíme třeba jen tři nebo čtyři planety.
Předně se musí kolem mladé hvězdy nacházet dostatek materiálu na vznikající oběžnice. Daný předpoklad není samozřejmý, protože mladé stálice mají tendenci zbylou látku odfukovat hvězdným větrem do vzdáleností, kde se již velké planety netvoří zrovna snadno. Oběžnice se nemohou vyskytovat ani příliš daleko od hvězdy, neboť by jejich dráhy rušily okolní stálice a nebyly by stabilní. Ostatně i vzájemné gravitační rušení planet v systému klade na očekávanou stálost silná omezení. Jeho dynamická stabilita představuje faktor nejvíc ovlivňující hustotu možných drah.
TIP: Nečekaný objev, který bourá teorie: Příliš velká planeta u příliš malé hvězdy
Celkově vzato se zdá, že pravých planet může být v jedné soustavě pouze několik, přičemž počet deseti zřejmě překročí jen málo systémů. Přirozeně to nevylučuje přítomnost nepřeberného množství menších těles, planetek, komet a jiného „smetí“. Hvězdu s padesáti oběžnicemi však v Galaxii nejspíš nenajdeme.
Devět planet?
Systém s dosud nejvyšším počtem potvrzených planet představuje Kepler-90. Kolem stejnojmenné hvězdy krouží osm planet, tedy jako v naší soustavě. Dosud rekordních devět oběžnic by mohl zahrnovat systém HD 10180, dvě však zatím nejsou potvrzeny.
