Za zrod prvních hvězd vděčíme jednak fyzikálním zákonům našeho vesmíru a také jeho chemickému složení. Již krátce po Velkém třesku bylo rozhodnuto, že kosmos bude sestávat převážně z vodíku a trochy helia a že jej budou ovládat čtyři síly.
TIP: Fascinující evoluční příběh: Kdysi žhnoucí povrch by dnes neohřál ani vodu na čaj
Po počátečních horkých fázích vesmír asi 380 tisíc let po Velkém třesku zprůhledněl, současně však začalo tzv. období temna: V kosmu neexistovaly zdroje elektromagnetického záření, až na vibrace molekul vodíku. Situace se změnila teprve za 150 milionů let. Mezitím pečlivě pracovala gravitace, která přitahovala k sobě molekuly vodíku a vytvářela hustší oblasti, jež pak překotně gravitačně kolabovaly.
Při kolapsu v centru rostla teplota – brzy překročila hodnotu zhruba 2 000°, kdy se molekulární vodík disocioval na atomární, a posléze přibližně 3 000°, kdy atomární vodík ionizoval. Začaly vznikat zárodky hvězd – tzv. protohvězdy. Teplota v jejich nitru nadále rostla, až přesáhla několik milionů stupňů, zažehly se termojaderné reakce a objekt se zařadil mezi hvězdy hlavní posloupnosti. Pozorovací důkazy naznačují, že se první stálice rozzářily zhruba 560 milionů let po Velkém třesku.
