Kdo tahá za nitky světa: Skutečně ovládají svět Židé?

V historii mnoho lidí věřilo, stále věří a nejspíš ještě dlouho věřit bude, že svět ovládají Židé. Semitské etnikum, které dnes představuje pouze 0,2 % světové populace, má v evropských i blízkovýchodních dějinách tak neobvyklé místo, že za tím přece musí něco být. Podle spikleneckých teorií narazíme na Židy všude: ovládají soukromé i státní banky, investiční fondy a zpovzdálí řídí dokonce ty nejmocnější vlády na Zemi. Podobnou ideu razil už Adolf Hitler – rozhodně však nepocházela z jeho hlavy. 

Představu o vychytralém, úskočném „židáčkovi“ s bezedným měšcem lze v evropské tradici vystopovat až do hlubokého středověku, kdy bylo finančnictví a půjčování na úrok jako „nečisté“ povolání vyhrazeno Židům, neboť pro křesťany představovalo morální problém. Ale i zde se nit nenávisti táhne dál staletími, až do egyptské Alexandrie, kterou v antických dobách zcela pohltil řecký vliv. Existovala tam velká židovská komunita, jež tvrdohlavě trvala na své „protekční“ smlouvě s jediným Bohem, což jí přineslo mnoho nepřátel – zvláště když okolo přímo bujela kultura mísící četná polyteistická náboženství. 

Nicméně v té době si jen sotva někdo pomyslel, že by Židé měli vládnout světu. Neuznávali sice jiné bohy a dodržovali své vysmívané svátky, to z nich však ještě nedělalo temné postavy v pozadí. Ve své blízkovýchodní domovině nebyli ani početní, ani bohatí. Šlo prostě o jeden z mnoha semitských kmenů (podobně jako Filištíni, jež známe z bible, nebo také Arabové), který vytvořil vlastní stát. Na otloukánky historie je pasovaly především dvě rebelie proti mocnému Římu, jenž Judeu obsadil. Obě povstání se však podařilo potlačit a Židé byli rozprášeni po celém území impéria, do Egypta, Libye i na Krétu. Židovská samospráva v provincii Judea zanikla a z Židů se přes noc stal národ bez domoviny. 

Finančníci Evropy

Židé dosáhli především v moderní historii obrovských úspěchů. Možná nejbohatší rodinou celého 19. století se stali němečtí Rothschildové, jejichž bankéřská říše obsáhla nejen Evropu, ale posléze i Nový svět. Vlastnili desítky paláců, obrovské pozemky a evropská nobilita si je často předcházela udělováním nejrůznějších titulů. Jejich ohromný úspěch pak přišel s uvolňováním poměrů na královských dvorech. 

Ve vrcholném středověku byli bohatí Židé vítáni v každém šlechtickém domě do chvíle, kdy měli co nabídnout. A jelikož se půjčování peněz věnovali s dlouhou tradicí, mohli si dovolit „založit“ i ty nejvýznamnější panovníky. Jejich pozice však byla velmi nejistá a dlužníci se mnohdy nerozpakovali své závazky ignorovat. Židovští věřitelé mohli být často rádi, pokud vládci nenechali v jejich ghettech na okrajích měst vyvolat pogrom, jak to udělal například míšeňský markrabě Fridrich II. ve městě Nordhausen. V Norimberku zase místní zadlužení patricijové podnítili roku 1349 pogrom s tím, že už dopředu vydali listiny, jež zbavovaly viny všechny budoucí vrahy. 

To vše se však změnilo s osvícenstvím, kdy Židé dostali šanci věnovat se řemeslům, studovat a vystěhovat se z ghett. Zasela se tak semínka vzdělanosti, která měla plně vyklíčit ve 20. století: celou jednu pětinu všech nositelů Nobelovy ceny představují Židé (40 % všech laureátů za ekonomiku, 29 % za medicínu a 26 % za fyziku). Může za to nějaký speciální gen? Nebo jde o spiknutí Židů z vědeckých komisí s těmi, kteří se o ceny ucházejí? 

Židovský génius

Izraelský vědec a politik Noah Efron tvrdí, že nic jako věčný „židovský génius“ neexistuje: „Když se velký židovský folklorista Joseph Jacobs pokusil v roce 1886 porovnat talent Židů s lidmi ze Západu, shledal jejich výkony velmi průměrnými na poli každé vědy kromě medicíny,“ píše Efron v deníku Haaretz. Tajemství obrovského zlomu ve vzdělanosti Židů podle něj leží v možnostech, kterých se jim náhle dostalo.

Svoboda a následná masivní imigrace do USA, Ruska a Palestiny jim daly poprvé šanci zapojit se rovnoprávně do života většinové společnosti. Vrhli se tedy na vědu, která je univerzální, nedělá rozdíly a dává šanci každému, kdo něco dokáže. Současně Efron předpovídá, že tato vlna akademické výjimečnosti opadne prostě proto, že se Židé po obnovení Izraele zařadili mezi „normální“ národy světa.

Rozbití okovů ghett zaválo Židy na nejrůznější strany. Figurovali i v revolučních ruských hnutích (Lev Trockij byl Žid, stejně jako další bolševické špičky, například Zinovjev, Kameněv či Sokolnikov), což dalo nacistické propagandě do ruky mocný nástroj – vytvořila strašáka „židobolševismu“, a vysvětlovala tak ruskou revoluci jako židovské spiknutí. Pouze tím sice navázala na slavné Protokoly sionských mudrců, podvrh, kterým se carská policie snažila vyvolat vlnu antisemitismu (viz Tajemné Protokoly); šlo však o natolik přesvědčivou konstrukci, že jí uvěřila celá řada vlivných lidí. O průmyslníku Henrym Fordovi je například známo, že financoval a nechal distribuovat půl milionu překladů Protokolů a navrch přidal čtyři svazky knihy Mezinárodní Žid: Světový problém, jež sestávala z úvodníků amerických antisemitských novin The Dearborn Independent.

TIP: Temné proroctví Římského klubu: Konec světa prý nastane již v roce 2040

Ovládají tedy Židé svět? V důsledku historického vývoje mají silné slovo ve finančnictví, přičemž zde platí nepřímá úměra k jejich početnímu zastoupení na planetě. Magnát a bývalý starosta New Yorku Michael Bloomberg je Žid, stejně jako finančník George Soros nebo desítky dalších šéfů velkých finančních institucí. Zakladateli slavných značek Max Factor, Calvin Klein či Levi Strauss jsou taktéž Židé. Že by se však ti nejmocnější z nich scházeli na tajných poradách a osnovali, kdy a kde například vyvolají válku? Těžko. Za jejich úspěchem totiž nestojí ani tak spiknutí, jako spíš dobré rodinné kontakty a touha po úspěchu.