Je známo, že hvězdy vznikají gravitačním kolapsem obřích mlhovin – molekulových oblaků. Také je známo, že se stálice z těchto oblaků rodí vždy ve více exemplářích, nikoliv osamoceně. Popsaným způsobem se formují tzv. otevřené hvězdokupy.
Tyto systémy jsou však dlouhodobě nestabilní, tudíž se v důsledku vzájemných gravitačních interakcí brzy – za několik desítek až stovek milionů let – rozplynou do prostoru. Jako doklad slouží spektroskopické analýzy, jež ukazují, že otevřené hvězdokupy obsahují opravdu mladé hvězdy.
Slunce však vesmírem krouží osaměle. Kde se tedy nacházejí jeho sourozenci, s nimiž se zrodilo ze zárodečné mlhoviny? Za 4,5 miliardy let od svého vzniku se rozutekli do dálky a pátrání po nich je obtížné. Vědci se zaměřují na dvě podmínky, jež musejí „příbuzní“ naší hvězdy splnit: Jednak musejí mít stejné chemické složení jako Slunce, neboť pocházejí z téže mlhoviny, a dále se jejich dráhy musely v minulosti protínat. Ovšem rozpoznat, zda stálice splnila druhou podmínku, je obzvlášť obtížné – vzhledem ke složitým změnám trajektorií hvězd v důsledku jejich těsných průletů. Sourozenci by také měli být podobně staří.
Navzdory všem popsaným komplikacím oznámili vědci v roce 2014 objev pravděpodobného sourozence Slunce: Stálice s označením HD 162826 se nachází ve vzdálenosti 110 světelných let v souhvězdí Herkula a jedná se o hvězdu spektrální třídy F8, tedy asi o 15 % hmotnější než Slunce. S jistotou víme, že kolem ní neobíhá žádná planeta velikosti Jupitera, nicméně oběžnice zemského typu vyloučit nelze. V katalozích pak nalezneme dalších třicet kandidátů na sluneční sourozence.
