Kde je ta Halič, pane veliteli? Turecký XV. armádní sbor za světové války (3)

K prvnímu velkému střetu carské armády a tureckého armádního sboru došlo na přelomu srpna a září 1916. V časných ranních hodinách 31. srpna 1916 zahájila carská armáda ofenzivu podél celé fronty od Volyně po Bukovinu. Hlavní směr útoku mířil do prostoru německé Jižní armády. Po téměř dvoudenní dělostřelecké přípravě se ruské jednotky daly 2. září 1916 do pohybu a zaútočily na pozice 55. divize u Berežan s cílem získat tento důležitý dopravní uzel. 

Německé síly pomalu ustupovaly nepřátelskému tlaku a během dne se do prvního kontaktu s protivníkem dostal také turecký 77. pěší pluk, který prvotní útok odrazil. Ve dnech 3.–5. září se podařilo ruský postup s podporou osmanského dělostřelectva zpomalit. Rusové se po dvoudenních bojích stáhli, ale byl to jen pověstný klid před bouří…

Carská armáda zahájila 5. září 1916 silnou dělostřeleckou palbu na jižním úseku a zaútočila na pozice bavorské 1. rezervní divize. Rusové prolomili obranu a Němci museli vyklidit své pozice. Ty sice záhy získali zpět, ale sousední rakousko-uherské jednotky pokračovaly v rychlém ústupu. Brzy tak vyvstala hrozba obklíčení německých a tureckých divizí, a tak generál Felix von Bothmer vydal ve večerních hodinách rozkaz ke stažení na novou linii podél řeky Narayivky vzdálené více než 15 km. 

Na hranici sebeobětování

Turecké jednotky začaly během noci z 5. na 6. září opouštět své pozice. Na původní linii u řeky Zolota Lipa zůstalo pouze osm praporů, které kryly náročný noční ústup svých druhů. Těmto jednotkám velel podplukovník Bahattin Bey, velící 61. pěšího pluku. Dostal rozkaz za každou cenu zastavit případný postup nepřítele, aby zbytek sboru měl dostatek času zaujmout pozice na nové obranné linii.

Noční ústup se vydařil a ponechal odpočívajícího nepřítele v blažené nevědomosti. Carské jednotky zaútočily v husté mlze až 6. září ráno a velícím důstojníkům neuniklo, že pozice turecké pozice nejsou obsazeny tak hustě. Osmanští vojáci se zuřivě bránili, ale příval ruské pěchoty nedokázali zastavit a po několika hodinách úporných bojů museli začít pod palbou ustupovat. V prostoru obcí Lysa–Rudnyky se dostalo do obklíčení více než 600 tureckých vojáků z 1. praporu 61. pěšího pluku. V bezvýchodné situaci, bez šance pokračovat v boji složili zbraně.

Ruský tlak nepolevoval a zbylé osmanské jednotky neměly na nové linii příliš času na přípravu. Již 7. září na ně zaútočili Rusové a boje vyvrcholily mimořádně krutým bojem na bodáky v noci z 9. na 10. září, kdy se Osmani opakovaně vrhali do útoku s hlasitým pokřikem „Allāhu akbar!“

Do posledního dechu

Plukovník Subaşı dospěl na základě posledních událostí k přesvědčení, že šířku úseku, kde působí jeho sbor, je potřeba zmenšit. Po dohodě s generálem von Bothmerem pak došlo k zúžení linie v neprospěch bavorské 1. rezervní divize. V následujících dnech ruské jednotky nepolevily ve své snaze o průlom a 15. září zaútočily na osmanské pozice silou čtyř pěchotních divizí. Útoku předcházela intenzivní dělostřelecká příprava a poté se na Osmany snesl mrak jedovatého plynu.

Obránci však měli k dispozici německé plynové masky, a tak utrpěli jen zanedbatelné ztráty. Dne 17. září se turecké jednotky ocitly na pokraji vyčerpání. Štáb sboru už uvolnil veškeré dostupné zálohy včetně týlových a pomocných technických jednotek. Vysoké ztráty utrpěl i důstojnický sbor, takže do první linie museli také štábní důstojníci. I v této situaci ale dokázali Osmani přecházet do bodákových protiútoků.

Krvavá lázeň

Odvážní sultánovi vojáci nakonec obstáli a ruský nápor odrazili díky smyslu dostát své povinnosti. Během bojů mezi 15. a 17. zářím 1916 odepsal XV. armádní sbor 95 důstojníků a více než 7 000 mužů. Odhady ztrát v řadách nepřítele se blíží 20 000 mužů. Do konce měsíce se pak boje omezily jen na lokální potyčky a obě strany sbíraly síly k další konfrontaci. Dosavadní zkušenosti s nasazením tureckých divizí ukázaly německému velení silné a slabé stránky jejich spojenců. Ti nepochybně prokázali, že jsou zdatní bojovníci, a Evropany fascinovalo jejich až iracionální pohrdání smrtí, s nímž se vrhali do bodákových ztečí.

Dokončení: Kde je ta Halič, pane veliteli? Turecký XV. armádní sbor za světové války (4)

Když však osmanské jednotky zpanikařily, bylo velmi obtížné vojáky zastavit, obnovit pořádek a přimět je k návratu do bojových postavení. Dosavadní střety s tureckým protivníkem přinesly poznání i ruskému velení, které je zpočátku podcenilo. Během října 1916 se carské oddíly opakovaně pokoušely prorazit osmanskou obranu, ale opět nespěšně. Cena za tyto pokusy byla vysoká – bezmála 15 000 padlých, raněných a pohřešovaných, zatímco sultánovy divize odepsaly dalších 25 důstojníků a více než 5 000 vojáků.