Plováková stíhačka Kawaniši N1K1: Místo ofenzivy musela plnit obranné úkoly
Plováková stíhačka Kawaniši N1K1 Kjófu získala pozici nejvýkonnějšího řadově užívaného typu této kategorie
Jestliže nouzová Nakadžima A6M2-N se stala nejpočetnější a nejintenzivněji nasazovanou plovákovou stíhačkou druhé světové války, tak Kawaniši N1K1 Kjófu (Mocný vítr) získal pozici nejvýkonnějšího řadově užívaného typu této kategorie. Vývoj stroje továrního označení K-20 byl zahájen na základě specifikací ze září 1940. Konstruktéři letoun stroj koncipovali velmi moderně jako celokovový středoplošník s křídlem laminárního profilu.
Přistávací zařízení tvořil velký centrální plovák a dvojice malých vyvažovacích plováků pod křídlem. Prototyp vzlétl 6. května 1942. Produkce dala pouze 97 letadel. Dodávky sériových letadel začaly v červenci 1943. Výroba probíhala poměrně pomalu a v březnu následujícího roku byla ukončena, neboť císařské námořní letectvo ztratilo o letoun této třídy zájem. Ve službě u císařského námořního letectva N1K1 nahradily starší A6M2-N. Válečná situace se však mezi tím výrazně změnila, císařské ozbrojené síly byly zatlačeny do defenzivy a ve vzduchu dominovalo americké letectvo.
Kawaniši N1K1
- Rozpětí: 12,0 m
- Délka: 10,59 m
- Vzletová hmotnost: 3 712 kg
- Max. rychlost: 489 km/h
- Dostup: 10 560 m
- Dolet: 1 700 km
- Pohonná jednotka: 1× hvězdicový Micubiši MK4C Kasei o 1 089 kW
- Výzbroj: 2× 20mm kanón, 2× 7,7mm kulomet, 60 kg pum
- Osádka: 1 muž
- Uživatelé: Japonsko
To bojový start nové plovákové stíhačky hodně ztížilo. V bojích dosáhla pouze omezených výsledků, neboť namísto původně uvažovaného ofenzivního nasazení (podpora vylodění) se musela věnovat defenzivním úkolům. Posloužila však při vývoji vynikajících pozemních stíhaček N1K1-J. Japonci N1K1 nejdříve nasadili při obraně strategicky důležitých ropných nalezišť na okupovaném Borneu. Později typ využili při protivzdušné obraně ostrova Honšú.