Kaše je grunt: Na obilovinách si pochutnávali chudí i bohatí

Obilná kaše tvořila základ stravy od pravěku až do 18. století. Konzumovala se jednak slaná, ale daleko častěji se vařila sladká. Například u Slovanů se připravovala z pšeničných, ječných a prosných zrn, zatímco ovesné kaši patrně holdovaly pouze germánské kmeny. 

Namletá zrna

Zrna zbavená pluch se mohla uvařit buď v celku, nebo se lehce podrtila či pomlela. V pravěku se k tomu používalo dvou kamenů, jednoho mírně zahloubeného a druhého, kterým se zrna drtila. V pozdní době laténské v posledních staletích před přelomem letopočtu se rozšířilo užívání ručních rotačních kamenných mlýnků, které se nazývají žernovy. Během středověku pak začali lidé budovat první mlýny a vznikla tak samostatná specializovaná profese. Do té doby se zrní mlelo doma, což se ovšem v případě potřeby dělalo i nadále.

Pokud se měl připravovat bohatší pokrm, omastila se kaše sádlem či slaninou. K ochucení se užívaly bylinky, které rostou volně v přírodě, nebo se u nás pěstovaly na zahrádkách, jako jsou například kopr, medvědí česnek, petržel, majoránka, libeček, saturejka, dobromysl obecná a rozmarýna.

Slazení bez cukru

Sladké kaše se používaly i jako slavnostní jídlo na svatbách a podle etnografických záznamů se při této příležitosti nesolily, protože jejich sladkost měla přejít i na manželský pár. Pokud se tedy mělo vařit pro slavnostní příležitost, uvařily se obiloviny v mléce, nebo se přelévaly smetanou, případně se také mohlo přidat vejce. Jenže mléko a vejce nebyly po celý rok k dispozici, a tak se výběr řídil aktuálním ročním obdobím.

Kaše se doslazovala rozvařeným ovocem nebo medem. Klasický cukr se ještě nepoužíval, protože do střední Evropy se rozšířil až v průběhu 15. století jako importované luxusní zboží. Kaše mohla posloužit coby základ k přípravě dalších jídel, například placek, které se pekly v peci, ale daly se připravit i na rozpáleném kameni.