Kam chodili astronauté na Měsíci na záchod a proč by nás to mělo zajímat?
Na Měsíci se nachází lidská moč i exkrementy a vědci se jen třesou, aby je mohli prozkoumat
Nejnovější objev vody na přivrácené straně Měsíce je pro vědeckou obec skvělou zprávou. Doposud jsme věděli, že se na povrchu Měsíce nachází vodní led v oblastech pólů. Tam se totiž nacházejí impaktní krátery, které jsou trvale zastíněné, což umožňuje existenci vodního ledu tvrdého jako skála.
Přítomnost vody na přivrácené straně je tak dobrá zpráva hlavně pro případnou budoucí měsíční lidskou základnu, neboť čerstvý objev ukazuje, že se voda ve formě ledu nemusí na povrchu Měsíce nacházet jen v okolí pólů a uvnitř trvale zastíněných (a obtížně přístupných) kráterů. Naopak ukazuje, že je rozšířena mnohem více. To dává naději, že ji přeci jen jednou budeme schopni těžit a nebudeme všechnu vodu muset vozit s sebou ze Země.
Jenže voda není jediná zajímavá sloučenina, kterou lze na povrchu Měsíce najít. Na povrchu našeho souputníka se nachází také lidská moč a nejen ta. Vlastně to není až takové překvapení – po povrchu Měsíce se prošlo již 12 astronautů a i ti měli své přirozené lidské potřeby. Astronauti z Apolla 11 strávili na Měsíci ca 21,5 hodiny a třeba pánové z Apolla 17 déle než tři dny. Ano, tušíte správně – močení nebyl jejich jediný problém...
V prostředí nulové gravitace pochopitelně není možné si odskočit někam stranou, sundat skafandr a vykonat potřebu. Astronautům tak během jejich pobytu mimo kosmickou loď nezbývalo než vykonávat potřebu podobně, jako to dělají malé děti – do plen. Ani v útrobách kosmické lodi ale nečekalo astronauty pohodlí splachovací toalety. Ke slovu tak přišlo „sofistikované zařízení pro sběr lidského odpadu“ – uzavíratelný plastový pytlík.
To nejzajímavější, alespoň z vědeckého hlediska, ale přišlo až ve chvíli, kdy astronauté povrch Měsíce opouštěli. Modul, který je měl dopravit domů, dokázal odnést jen určitou hmotnost. Asi nikoho nepřekvapí, že při volbě mezi nákladem lidského odpadu a měsíčních vzorků, dostaly přednost měsíční vzorky. Náklad lidských exkrementů tak skončil „uložený“ na povrchu Měsíce.
TIP: Příliš drahý šálek lunárního čaje: Existuje voda na Měsíci?
Poněkud žinantní příběh tím ale zdaleka nekončí – na Zemi je spousta vědkyň a vědců, kteří se jen třesou, aby „památku“ odloženou před půlstoletím astronauty, mohli prozkoumat. Jde vlastně totiž o mimořádně cenný vědecký experiment – lidské exkrementy jsou plné bakterií a tedy života. Prozkoumání takových vzorků by nám tedy velmi přesvědčivě ukázalo, jak jsou pozemské bakterie schopné odolávat kosmické radiaci i naprosto nepříznivým podmínkám vesmírného vakua. A nejen to – odpovědi by nám mohly napovědět také mnohé o schopnosti života přežít případnou cestu vesmírem a tedy, jestli by byl schopen mezi planetami cestovat.
