Jürgen Stroop: Na fanatického antisemitu čekala po válce šibenice

V Porýní měl Stroop na svědomí další zločiny, mezi ty „nejproslulejší“ patří vražda devíti sestřelených a zajatých amerických pilotů. Vysoce postavený esesman to však nepovažoval za zločin – podle jeho vnímání světa se jednalo o teroristy a vrahy, kteří používali necivilizovaných metod v zabíjení lidí.

Předchozí část: Jürgen Stroop: Muž, který rozdrtil povstání ve varšavském ghettu

Zmizet ve Wehrmachtu

V první polovině dubna 1945 odcestoval směrem k Berlínu, protože se s ním chtěl setkat Heinrich Himmler. Stroop vzpomínal, že se jej říšský vůdce SS zeptal, jestli mohou vyhrát válku. Na to mu odvětil, že německý duch nemůže být nikdy zlomen. Himmler údajně zareagoval těmito slovy: „S vojáky, kteří jsou oddáni Hitlerovi jako vy, naše třetí říše nemůže zemřít.“

Stroop se pak v posledních týdnech války věnoval výcviku takzvaných werwolfů (budoucích záškodníků ve spojeneckém týlu) – a sám měl na starost skupinku mladých členů Hitlerjugend. Konec války je zastihl v Rakousku, kde se všichni dohodli, že se převléknou do uniforem Wehrmachtu a pokusí se splynout s masou vojáků. Stroop se od skupinky později oddělil – a 10. května 1945 se vzdal americkým silám v Bavorsku.

„Měl jsem strach“

Stroop měl u sebe falešné dokumenty na jméno Josef Straup. V roli záložního důstojníka Wehrmachtu setrval po dva měsíce, než se odhalila jeho pravá identita. Přestože u sebe nosil kapsli kyanidu, nakonec ji nepoužil. Když se ho po válce jeho spoluvězen zeptal, proč po zajetí nespáchal sebevraždu, odvětil mu takto: „Je to prosté. Měl jsem strach.“

Odhaleného válečného zločince nejprve odsoudili za vraždu pilotů k trestu smrti Američané ve zvláštním tribunálu konaném v Dachau. Avšak ihned po vynesení rozsudku v roce 1947 byl Stroop předán do Polska, kde se po celé čtyři roky sbíral podkladový materiál pro sestavení hlavních bodů obžaloby.

Přestože se při procesu snažil bagatelizovat vlastní roli ve správě země, vraždění Poláků a zničení varšavského ghetta, jeho zpráva pro Himmlera o úspěšném potlačení povstání však hovořila sama za sebe. V roce 1951 jej polský tribunál odsoudil k trestu smrti oběšením, který byl vykonán v březnu 1952.

Pokud si položíme otázku, zda fanatický esesman později zpytoval svědomí, odpověď nalezneme v jeho poválečné odpovědi na dotaz, jestli svých činů litoval: „Každý, kdo chtěl v těchto dnech být opravdovým mužem, což znamená silným mužem, musel jednat jako já.“

Nacista do morku kostí

Stroop představoval ukázkového antisemitu a zastánce teorie o nadřazenosti germánské rasy. O amerických příslušnících vojenského tribunálu se vyjadřoval jako o Židech, protože měli tmavé vlasy. Oddanosti nacistické ideologii se nikdy nevzdal (rovněž hlasitě odsuzoval atentát na Hitlera z 20. července 1944), a dokonce ještě po válce se svému spoluvězni svěřoval s vlastními „zasvěcenými“ rozbory rasových profilů spoluvězňů či plány na vyhubení ukrajinského národa po vyhrané válce pomocí alkoholu.

Kromě toho rázně odmítal slovanské ženy jako partnerky pro německé muže. Stroop si v roce 1941 nechal změnit jméno – z Josefa na Jürgena. Stalo se tak na památku jeho zesnulého syna, ale určitou roli v tom sehrál i fakt, že jméno Josef mu znělo příliš židovsky.