Protoplanetární disky kolem hvězd obvykle vznikají ze zbytků matečné mlhoviny, z níž se nejprve zformovala sama stálice. Už krátce po prvotní kontrakci se mlhovina vlivem rotace zploští do diskového útvaru, a jak se otáčení zrychluje v důsledku výrazného zahušťování středu, kde se rodí protohvězda, disk se zplošťuje stále víc. U osamocených stálic zůstávají protoplanetární disky během fáze tvorby oběžnic obvykle velmi tenké, se vznikem větších a větších těles však pozbývají spojitost a objevují se v nich mezery či spirální vlny.
TIP: Protoplanetární disky Petra Pana udivují svou dlouhověkostí
Ve vícehvězdném systému, zejména pokud se jeho členky navzájem obíhají těsněji, může jejich gravitace plochost disku výrazně narušit. Jde třeba o případ trojhvězdy GW Orionis.
Trojhvězdný systém GW Orionis má pokroucený protoplanetární disk s prstenci hmoty různého sklonu. Na snímku vpravo, pořízeném přístrojem SPHERE, astronomové poprvé identifikovali stín, který prstenec vrhá na zbytek disku. Pomohlo jim to odhalit vzájemné prostorové uspořádání obou útvarů. Vizualizace vlevo znázorňuje vnitřní oblasti disku včetně prstence a staví na 3D rekonstrukci
