Josef II.: Nešťastný syn a svérázný císař

Plesá nejen Vídeň, ale doslova celá země. Konečně! Habsburkové si mohou oddechnout. Pokračování rodu v mužské linii je zachováno. Na tento okamžik se čekalo více než půl století! Josef se narodil do nelehkého období. Jeho matka musela čelit tlakům ze všech stran, aby uhájila své dědictví po otci.

Vymodlený chlapec

Budoucnost svých dětí rozhodně Marie Terezie neponechávala náhodě. Už když bylo Josefovi deset, začala se poohlížet po vhodné nevěstě. Plánů bylo hodně a každou chvíli se měnily. Reálné obrysy získávaly na začátku sedmileté války, kdy Marie Terezie hledala spojence proti Prusku. Volba tehdy padla na Isabellu Parmskou, krásnou a duchaplnou vnučku francouzského krále Ludvíka XV. Francii, svého odvěkého nepřítele, potřebovali Habsburkové získat.

Po velkolepé svatbě uzavřené z ryze dynastických pohnutek se ale devatenáctiletý Josef jaksi mimo plán do Isabelly beznadějně zamiloval. Poprvé a naposledy ve svém životě! Zcela zaslepen nepostřehl, že Isabella lásku k němu jen předstírá... Ta své sympatie věnovala jeho sestře, oné protěžované Marii Kristině. Jejich důvěrné přátelství považují  historikové, a nejspíš právem, za lesbickou lásku. Jsou přesvědčeni, že Isabella byla do Marie Kristiny skutečně zamilovaná. Ovšem byly city Mimi stejně vřelé? Rozsáhlákorespondence sice mnohé napovídá, ale našly se jen dopisy Isabelliny, své odpovědi Mimi zničila.

Nic netušící Josef si zatím žil svůj krásný sen. Když po několika potratech porodila v roce 1762 Isabella dceru, Josef zářil štěstím. Ne dlouho. Brzy Isabella otěhotněla znovu. Vídeň právě zachvátila epidemie neštovic. Nakazila se i oslabená Isabella, která předčasně porodila druhé děvčátko. To po několika minutách umírá a za pár dní nato i Isabella. Josefovi se hroutí svět! Novému sňatku se urputně brání, ale neubrání. Nakonec rezignuje. Vyhoví matce, která ho do něj vmanévrovala. Když jeho druhá žena Josefa Bavorská po dvou letech vynuceného manželství umírá také na neštovice, oddechne si. Nejde jí ani na pohřeb!

Služebníkem státu

Na soukromý život Josef rezignuje, další sňatek striktně odmítá. Po smrti otce se v roce 1765 stává císařem Svaté říše římské a spoluvládcem matky v habsburské monarchii. Žádná idylka to není. Josef hoří touhou po změnách, rozvážná panovnice jej nestačí brzdit. A to sledují oba stejný cíl, blaho svých poddaných! Nutně dochází k velkým sporům. Josef je konfliktní člověk. Chladný, urážlivý, netrpělivý, neuznává tradice, neváží si minulosti. Neskutečně šetří. Připravuje reformy, které může ale začít uskutečňovat až po smrti matky. Je přísný na druhé, ale především na sebe!

Úmrtí matky v listopadu 1780 ho zdrtí. Zůstal sám! Může ale konečně realizovat své plány. Chce toho tolik stihnout! Pracuje až osmnáct hodin denně, jeho tempo je vražedné. Po své říši cestuje inkognito jako hrabě Falkenštejn. Musí přece poznat své poddané! Chce pro ně tolik vykonat. Navštíví i Čechy a Moravu. S poddanými si povídá! Umí česky. Ty nejdůležitější reformy, patent o zrušení nevolnictví a toleranční patent, uvádí v život hned na začátku vlády. Během deseti let vydává na šest tisíc dekretů, tedy průměrně asi dva denně! Většinu jich na smrtelném loži odvolává. Skutečný workoholik na trůně,jehož motto znělo: Ctností a příkladem.