Johannes Kepler: Porodník nové vědy a objevitel řady důležitých zákonů (2.)

V předchozí části jsme Keplera opustili ve chvíli, kdy ve svých třiadvaceti letech rozpracoval a dokončil první veřejnou obhajobu Kopernikova systému Mysterium cosmographicum neboli Tajemství vesmíru,načež ji rozeslal všem astronomickým veličinám své doby a známým patronům nauk, a dal tak o sobě akademické obci patřičně vědět. 

Přechozí část: Johannes Kepler: Porodník nové vědy a objevitel řady důležitých zákonů (1)

Ve čtyřiadvaceti letech už bylo na pováženou zůstávat svobodným, a tak někdejší Johannesův učitel seznámil mladíka s o rok mladší bohatou vdovou Barbarou Müllerovou, která již měla za sebou dvě manželství. Do toho následujícího tak přišla nejen se slušným věnem, ale rovněž s dcerou Reginou z předchozího vztahu. 

Osudové setkání

Úzkostlivá snaha získat si reputaci nakonec přinesla ovoce. Spolu se svou knihou totiž Kepler neopomněl zavedeným astronomům poslat i lichotivé dopisy, v nichž slavné vědce vynášel do nebes. Tychovi Brahemu například napsal: „Jsi knížetem matematiků netoliko naší doby, nýbrž všech věků.“ V oslavných litaniích se ovšem dopustil i pořádného faux pas. Podobně podlézavý dopis od něj totiž obdržel rovněž Nicolaus Reimers Baer (používal latinské jméno Ursus), který kdysi ukradl Brahemu vědecké zápisky a vydával je za své. Plagiátorovi uvěřil dokonce císař Rudolf II. a zaměstnal podvodníka jako svého astronoma. Dánský vědec pak musel dlouho obhajovat své autorství. Kepler nevěděl, který z obou učenců je tím „pravým“ astronomem, a proto dopis adresoval oběma. Ursus si však dotčený list nenechal pro sebe a publikoval jej spolu s jinými oceněními ve své nové knize, aby dokázal, nakolik uznávané místo ve světě vědy zaujímá.  

Tycho nakonec nad celou věcí mávl rukou, a dokonce si začal s Johannesem psát. Jako první si totiž uvědomil, jaký potenciál se v ambiciózním mladíkovi skrývá. Ačkoliv Keplerovy teorie nestavěly na přesném pozorování, matematické schopnosti mladého muže udělaly na o čtvrt století staršího Braheho silný dojem. Zatímco svá pozorování totiž slavný Dán uskutečňoval po čtyřicet let naprosto úzkostlivě a přesně, propočítávání tabulek pro budoucí pohyby hvězd patřily do kategorie úmorných a neveselých povinností, které svěřoval asistentům. Pozval tedy Keplera k sobě do Čech. Celé věci hrál do karet i fakt, že náboženské pnutí mezi luterány a katolíky dostoupilo ve Štýrském Hradci nebezpečných rozměrů a mladý Johannes raději odešel.

V zimě roku 1600 se objevil v Benátkách nad Jizerou, kde Tycho právě budoval observatoř. Práce začala slibně, ale Kepler brzy zjistil, že Brahe nemá příliš ve zvyku se o svá pozorování dělit. K počátečním nesouladům se přidaly i rozdíly v povaze (plachý a úzkostlivý Němec nemohl hlučnou a poživačnou povahu staršího muže vystát), a jakmile došlo na smlouvání o plat, mladý adept vědy vybuchl a po hádce odešel – oklikou přes Prahu – domů. První spolupráce tak trvala pouhé dva měsíce. 

Záhadná smrt

Ve Štýrském Hradci se mezitím situace vyostřila natolik, že Keplera zbavili jeho učitelského místa. Nebyl jediný, ale na rozdíl od mnoha ostatních odmítl výzvu, aby přešel k jiné víře. Jednalo se přitom o velmi překvapivý postoj, přihlédneme-li k jeho jinak bojácné povaze. Sám o sobě později napsal: „Jsem rád, můžu-li stát na straně většiny, a nacházím potěšení v tom, že mohu s většinou souhlasit.“ Jakmile však došlo na velké ideje, osobní ustrašenost musela jít stranou. Podobně jako hájil Kopernika, podržel si Kepler i původní víru. 

Pro život si zvolil stále ještě tolerantní Prahu, kde chtěl získat místo na dvoře Rudolfa II. Tycho zřejmě uklidnil své napjaté nervy, protože se opět setkali a začali spolupracovat. Po celý rok Brahe Keplera a jeho rodinu podporoval a zapojil jej do projektu Rudolfínských tabulek, které měly spolehlivě předpovídat pohyby hvězd. Ani tentokrát se však společná práce zdaleka neodvíjela tak, jak by si ctižádostivý mladík představoval. Než ovšem mohlo dojít k dalšímu zásadnímu konfliktu, Brahe nečekaně zemřel. Jeho smrt zůstává dodnes nevyjasněnou, a dokonce vrhá na Keplera stín podezření. Ať už se ovšem odehrálo cokoliv, mladý muž poté Tycha nahradil na postu dvorního matematika, zaujal tedy nejprestižnější vědeckou pozici v říši a podržel si ji po následujících jedenáct let. 

Šlo přitom sice o výlučné místo, zato však špatně placené. Finanční potíže pak Keplera pronásledovaly po celý život u dvora a staly se konstantní rozbuškou hádek s manželkou. I když nebyl příliš šťastný, projevil se jako velmi plodný autor. Napsal sedm knih, v nichž rozvedl další ze svých zákonů. Dokázal, že se planety blíže ke Slunci pohybují rychleji, zatímco ve větší vzdálenosti naopak zpomalují. Pod vlivem Galileových pozorování hvězd pomocí dalekohledu se pustil i do studia optiky a podařilo se mu popsat nejen princip teleskopických čoček, ale také fungování oka a převráceného obrazu na sítnici.  

Věda bývá jen málokdy odtržená od politiky. Náboženské pnutí se pak projevilo s plnou silou i na císařském dvoře, a když po Rudolfově abdikaci usedl na trůn jeho bratr Matyáš, kovaný katolík, bylo jasné, že protestantský učenec nemá příliš dobré vyhlídky. Kepler se pokusil získat místo na Wüttemberské univerzitě, ale nepochodil. Zamítl vysoké učení v italské Padově, které mu nabízel Galileo, a rozhodl se zůstat v německy mluvících zemích. Nakonec císař benevolentně ponechal Keplerovi jeho funkci, a dokonce mu dovolit uniknout z jedovaté atmosféry dvora do rakouského Lince. 

Znovu na cestě

V téže době Barbara onemocněla infekcí známou jako „maďarská horečka“ a zemřela. Po tahanicích s příbuznými o její majetek se Kepler konečně mohl klidně usadit a začít znovu přemýšlet – nejen o vědě. Roku 1613 se oženil podruhé, tentokrát snad i z lásky. Čtyřiadvacetiletá Susanna Reuttingerová se ukázala jako pracovitá, dobrosrdečná a milující žena a manželství bylo výsostně šťastné. Jen situace s dětmi se opakovala a první tři potomci zemřeli brzy po narození. Teprve další tři se dožili dospělosti. 

Skutečný klid ovšem Johannes nenašel. Roku 1615 se jeho bratr zapletl do sporu o peníze s jistou dámou, která si bohužel nenechala nic líbit a navíc obvinila jejich matku z čarodějnictví. Zmíněná praxe se přitom ve věku rozumu, mapování vesmíru a objevů nových kontinentů pozoruhodně uchytila. Kepler se odhodlaně pustil do obhajoby a nakonec dosáhl pro matku osvobozujícího verdiktu. Osm jiných žen však takové štěstí nemělo a skončily na hranici. 

Třenice dostoupily vrcholu, když čeští protestanti svrhli roku 1618 císařské místodržící z oken Pražského hradu. O dva roky později následovala zdrcující porážka na Bílé hoře. Začala válka, aniž tehdy někdo tušil, že bude trvat třicet let. Hlavní hvězdou bitevního pole se stal Albrecht z Valdštejna, který se zhlédl v Keplerově práci a horoskopech. Astronom přijal roku 1627 generálovu nabídku a přestěhoval se na bezpečnější místo, do slezské Zaháně, kde byl speciálně pro právě dokončené Rudolfínské tabulky připraven tiskařský lis. Kepler se přesto stále potýkal s nedostatkem peněz. Při jedné cestě za dlužníkem v Řezně ulehl učenec s horečkou a jeho tělo nápor nemoci nevydrželo. Zemřel 15. listopadu 1630. Jeho hrob se nedochoval, zato známe všech jeho sedmnáct knih o astronomii, hudbě, optice a teologii.