Jazykovědma prozrazuje: Jak perník ke svému jménu přišel
Lahodný perník se u nás připravuje již od 14. století a recepty na jeho přípravu patřily ke střeženým tajemstvím. Jak tato oblíbená pochoutka ke svému jménu přišla?
Lahodné perníčky sice každý pečeme podle vlastního receptu, ale asi málokdo do nich přidává pepř. Přitom právě zmíněné koření dřív do perníkového těsta náleželo, a to v – pro nás nejspíš nezvyklé – kombinaci s medem. Navíc dokonce propůjčilo sladkému pečivu jméno: Jeho původní název totiž zněl „peprník“, a „pepř“ v něm tudíž slyšíme docela zřetelně.
TIP: Jazykovědma prozrazuje: Jak punč ke svému názvu přišel?
Teprve později se uvedené slovo zjednodušilo na současný „perník“, který už svůj pepřový původ dobře skrývá. Pepř v perníku ovšem nepředstavuje výsadu češtiny: V některých německých dialektech se perníku dodnes říká „Pfefferkuchen“, tedy doslova „pepřový koláč“.
Kořeněná historie perníku
Perník má prastarou historii a je významně spjatý s kulturními dějinami lidstva. První zmínka o perníkářích a perníku v Čechách, jeho výrobě a prodeji je z roku 1335. Kromě mouky a vysoce kvalitního medu je při přípravě perníku velmi důležité koření. Koření dodává perníku chuť a každý mistr perníkář měl svou vlastní recepturu. Tuto recepturu uchovával ve velké tajnosti a předával ji jen svému nástupci. Ze středověkých receptur je nám známo až 90 druhů vzácných bylin a koření přidávaných do perníku.
Zákoutí jazyka objevuje Markéta Gregorová twitter.com/jazykovedma.