Hvězdy se vesmírem nepotulují jen tak „nazdařbůh“, ale jsou gravitačně vázány do větších celků – do galaxií, obřích hvězdných ostrovů. Galaxie patří mezi velmi vděčné objekty pro amatérské pozorovatele oblohy – ostatně již první astronomové si všimli, že nejde jen o stejnoměrně mlhavé obláčky, ale že některé z nich vykazují určitou strukturu připomínající gigantický vír. Krásný příklad představuje galaxie s označením M51 v souhvězdí Honicích psů, která nese právě jméno Vírová.
Edwin Hubble zavedl v roce 1936 morfologickou klasifikaci galaxií (tedy podle tvaru), jež se používá dodnes. Amerických astronom ji znázornil jako řadu, která budí dojem vývojové sekvence – poprvé nakreslil to, co dnes známe pod familiárním označením Hubbleova ladička. Vlevo nalezneme eliptické galaxie a uprostřed čočkové, u nichž se sekvence rozšiřuje na dvě větve spirálních objektů, a to bez příčky a s příčkou. Stranou klasifikační řady stojí ještě galaxie nepravidelné, které lze považovat za extrémní typ spirálních hvězdných ostrovů.
TIP: Galaktická monstra i trpaslíci: Největší, nejmenší či nejvzdálenější galaxie
Přestože se v důsledku pozice na Hubbleově ladičce označují eliptické galaxie za „rané“ typy, zatímco spirální a nepravidelné za „pozdní“, žádná vývojová sekvence zde neexistuje. Naopak se zdá, že lze snadno vysledovat opačný trend: v raném vesmíru totiž převažovaly typy spirální a nepravidelné, jejichž spojováním neboli galaktickým kanibalismem vznikají výhradně eliptické hvězdné ostrovy. Ze všech galaxií v našem okolí patří plných 60 % mezi spirální či nepravidelné, a ty jsou také v kosmu nejčastější.
