Život na palubě ISS je náročný. Rozhodně nejde o stanici pěstitelskou, a tak se zásoby pro posádku musejí dovážet ze Země, včetně zcela zásadní vody. Doprava do vesmíru je ovšem nákladná, tudíž samozřejmě panuje snaha co nejvíc surovin na orbitě recyklovat – což platí i pro životodárnou tekutinu.
Voda, sloužící jako pitná na spotřebu a hygienu, ale i coby technická pro vyvíječe kyslíku nebo vědecké experimenty, se maximálně využívá v uzavřeném cyklu. Zcela přirozeně se nabízí čištění odpadové vody s významnou komponentou moči, jejíž přepracování na pitnou H2O tvoří nejvýznamnější součást vodní recyklace na ISS. Další důležité prvky představují zachycovače vzdušné vlhkosti. Vodní pára se do staniční atmosféry dostává zejména při dýchání posádky. Komplikované soustrojí pracující na fyzikálně-chemických principech pak z vody odstraní znečištění a na výstupu stojí tekutina vhodná k pití.
TIP: Recyklace ve vesmíru: Bakterie promění výměšky astronautů na jídlo
Ruský i americký segment mají vlastní recyklační aparaturu. Zařízení v ruské části však neumí zpracovávat moč, tudíž v daném případě obě strany využívají recyklátor americký. Recykluje se 75–80 % vody, zbytek se musí dovážet ze Země: Nákladní lodě tak na stanici dopraví šest až devět tisíc tun nepostradatelné tekutiny ročně.
